Listopad na Mallorce

Na podzim 2013 jsme s přítelem cítili potřebu se ještě trochu „naslunit“, než přijde definitivní krutá zima. V listopadu byl dlouhý víkend a náhle nám padly do oka letenky na španělský ostrov Mallorca. Přestože je ostrov velice populární v létě, mimo sezonu máte možnost jej objevit bez davů turistů a za večerního klidu. Je tam tolik k vidění, ne jen krásné pláže. Pokud vás zajímá, jak vypadá listopad na Mallorce a co se dá na ostrově stihnout za prodloužený víkend o 3 dnech, pak čtěte dále.

Hned po příjezdu se na nás usmálo sluníčko, krásných 25 stupňů a palmy všude kolem.

Ubytovali jsme se v hlavním městě Palma de Mallorca. Z hotelu byl úžasný výhled na přístav a na městskou pláž.

Den 1: Palma de Mallorca

Skvost Palmy je impozantní gotická katedrála, nazývaná La Seu, postavená místo mešity po dobytí arabské Mallorcy křesťany. Na její přestavbě na začátku 20. století se podílel i slavný katalánský architekt Antonio Gaudí.

Na místě, kde dnes stojí palác L’Almundia, stával kdysi arabský královský palác, hned vedle katedrály, kde dříve stávala mešita.

Při paláci L’Almundia najdete tyhle krásné zahrady poskytující zejména v poledních hodinách již vyhledávaný stín. 

Nedaleko La Seu se nachází La Llonja, kulturní centrum a galerie. Tato stavba z 15. století vypadá spíš jako katedrála nebo hrad, ale vzhled jen mate. Je ale otevřená jen pokud se tam zrovna koná výstava.

Palma je plná typicky španělských uliček…

…krásné katalánské architektury…

… a různých dekorativních prvků.

Při procházce městem jsme našli několik stromů s robustním kmenem, které se mi moc líbily.

Na večeři jsme zašli do sympatického tapas baru se jménem Tast, kde jsme pili výborné červené víno Rioja (jméno vám ale už neřeknu), a bylo to právě tady, co jsem měla poprvé restovaný chřest a krokety z ryby bacalao – obojí bylo výborné! A jako dezert teplý camembert v brusinkové omáčce. No prostě večeře jedná báseň!

Den 2: Vlakem do města a přístavu Sollér

Probouzí mě ranní světlo a červánky nad přístavem mi již nedají spát, tak vyndavám foťák a zvěčňuji tohle ráno. 

Dnes se vydáváme vláčkem z Palmy do města Sollér, který leží na severozápadě ostrova. 

Vlak nás veze přes pohoří Serra de Tramuntana, z vlaku se kocháme působivou scenérií mallorského pohoří.

Od nádraží v Sollér jezdí každou hodinu tramvaj do přístavu Port de Sollér. Tramvaj projíždí městem a poté si to štráduje krajinou, kde se střídají pomerančovníky s palmami, v dálce stále vidíme hory.

Přijíždíme do přístavu, kde je celkem pusto.

Je tu plno rybích restaurací, ale jsou prázdné. Zdejší už se asi smířili s koncem turistické sezóny.

Jen občas si na pláži někdo hraje, nikdo se ale nekoupe – není divu, jelikož tu dost fouká vítr a slunce je zalezlé.

Vracíme se zpět do města Sollér, jež se nachází v údolí mezi přístavem a horami. Je tu plno tapas barů, cukráren a zmrzlináren, dokonce jsme stihli i trh. 

Přijíždíme do Palmy a samozřejmě máme hlad. Jelikož jsme si tentokrát nevyhledali žádné restaurace předem, ptáme se místních, zda neví o nějaké dobré vegetariánské (vždyť jsme ve Španělsku, zapomeň na tofu!), no dobrá, tak tedy rybí restauraci. Jedna prodavačka mallorských perel nás poslala do restaurace Ca n’Eduardo. Páni… místo (přímo u Paseo Maritímo s výhledem na osvětlenou katedrálu), obsluha (velice profesionální a milá – na mých x otázek odpověděli s úsměvem), tak i jídlo bylo vynikající! Přítel si dal gril asi 5 druhů ryb a moc si liboval a já měla sole v majorské omáčce. To vše v doprovodu našeho oblíbeného bílého vína Viňasol.

Den 3: Sera de Tramuntana a severní pobřeží

Nemohla jsem si pomoci, ale opět jsem se probudila díky tomuhle světlu… 🙂 Několikrát jsem musela přítele pochválit, že vybral velice dobře situovaný pokoj.

Třetí den jsme pronajali auto a vydali se do pohoří Serra de Tramuntana a na severní pobřeží.

Serra de Tramuntana lemuje severozápadní pobřeží ostrova a chrání tak zbytek ostrova před většinou deště a sněhu.

Zatáčkami tu rozhodně nešetřili, vyžívají se tu motorkáři, vy se občas kocháte krajinou (jak by řekl pan doktor z Vesničko má středisková) a řízení tak není žádná sranda.

Jak stoupáme, olivovníky pomalu střídají jehličnany.

Míjíme jezero Cuber, kde jsme s původně chtěli stavovat, ale není možné najít parkovací místo, tak pokračujeme k dalšímu, menšímu jezeru, kde mámě štěstí a parkujeme.

A tady jsme, u jezera Gorg Blau. I když je trochu vyschlé (zřejmě dlouho nepršelo), je to nádhera. Trošku fouká vlahý větřík, ale je tu krásně.

…užíváme si to tu na plné pecky a blbneme… 

Blížíme se k útesům na severu, a k nejseverněji položenému bodu ostrova – Cap Formentor. 

Útesy vysoké 400 metrů tvoří nádhernou scenérii.

Spolu s pár dalšími turisty, kteří sem dojeli, se celkem dlouho kocháme pohledem na Cap de Formentor a ostatní útesy.

Sjíždíme dolů na pláž Formentor (Platja de Formentor), ale není tu ani noha, začíná být šero, tak nezůstáváme nijak dlouho a balíme se. 

Míříme směrem Alcúdia, velice dobře zachovalé středověké opevněné město, s pozůstatky z dob římských – najdete tu dokonce i amfiteátr. Když jsme šli kolem, cvičili tam osly. Po středověkých hradbách obklopujících město se můžete projít – je při nich vyvýšený chodník, který vám dá možnost vidět město z menší výšky.

 Pouhé 3 dny na mallorském slunci a jak to dokáže člověka v listopadu dobýt 🙂