Tak nevím, někdy si připadám trochu jako šnek. Vlastně docela často. Zejména pokud se jedná o úpravu a promazávání fotek, v tom bych klidně vyhrála šnečí závody v pomalosti. Už se asi čtvrtým týdnem po volných večerech patlám s touto aktivitou za popíjení litrů bílého čaje, abych jaksi zredukovala nálož fotek z výletu na Island. Původně jsem bláhově plánovala, že druhou část našeho výletu sem hodím minulý týden, a že bude zároveň poslední. Nicméně se ukázalo, že se mi to jaksi nedaří sesumírovat a zredukovat tak, jak bych chtěla, takže dnes vás provedu dalšími dvěma dny a snad brzy dojde aj na ten zbytek. 🙂
Pokud jste nečetli první část tohodle road tripu, kde jsem vás vzala s sebou na cestu od Modré laguny přes Snaefellness poloostrov až na východ Islandu, tak článek najdete zde. A tady je tedy pár řádek o jihovýchodní části Islandu – podíváme se za islandskými koňi, do ledovcové laguny, k několika krásným vodopádům a na černou pláž. Takže příjemné čtení a třeba si k tomu také udělejte bílý čaj. 🙂
Den 4
Po předchozím dni, kdy jsme z Akureyri s menšími zastávkami dojeli až do Djúpivogúru, jsme se brzy ráno vydali na jih, kde už byla obloha zatažená a chvílema nám i pršelo (naštěstí jen za cesty). Naší první zastávkou bylo setkání s koníky. Islandský kůň je menšího vzrůstu a připomíná spíše poníka. Jde o pozůstatek plemene, které sem bylo přivedeno spolu s prvnímim osadníky z Norska a v Evropě se již snad nikde nevyskytuje, právě kromě Islandu.
Následovala ledovcová laguna Jökulsáron, kde už vládl mrazivý vítr. Tahle laguna je důsledek klimatických změn – ještě před 100 lety tu nic takového neexistovalo. Modrobílé ledovcové kry se odlamují z blízkého ledovce, plují lagunou, přičemž jsou větrem obrušovány a zmenšovány, než se odsud dostanou do moře. Většina z nich tu stráví až 5 let a pouhých 10% jejich objemu je vidět nad vodní hladinou. Laguna o cca 25 km čtverečních je hluboká asi 260 m a každým rokem se rozrůstá. Můžete si ji projet na lodi za nemalý poplatek, nebo se jen tak projít kolem ní zadarmo.
Některé kousky zůstanou u ústí na černé pláži a když skrz ně svítí slunce, nádherně prosvítají, třpytí se a tvoří překrásnou přírodní dekoraci. Ne nadarmo se té pláži říká Diamantová pláž.
Z Jökulsáronu jsme se přesunuli do Národního parku Skaftafell a udělali si malý výlet k černému vodopádu Svartifoss, nahoru na vyhlídku a pak k domečkům se zatravněnou střechou Sel. Pak už se začalo stmívat, tak jsme směřovali k ubytku nedaleko Skaftafellu. Tam jsme kolem desáté večer honili polární zář, ale viděli jsme jen jemně prosvítající mráčky.
Den 5
Den jsme začali u masivního kaňonu Fjaðrárgljúfur, který se nacházel nedaleko našeho guesthousu a vlastně i po cestě. Dali jsme si asi dvoukilometrovou procházku po jeho hraně a obdivovali ho z vrchu.
Čím více jsme se blížili směrem k Reykjavíku, zvyšoval se i počet lidí všude kolem. Cesta nás zavedla do města Vík a na sousední černou pláž Reynisfjara, kde jsme prostě museli zastavit. Některé fotky vypadají, že byly focené B&W, ale ne. Ono to fakt tak vypadá ve skutečnosti. Černá pláž, černé oblázky, šedá lávová skála a zatažená obloha. K tomu teda moře, ale to je díky silným vlnám u pláže dost zpěněné, takže modrou barvu si tady můžete leda tak vykreslit ve vaší hlavě. Všude varují, že vlny tu jsou dost nebezpečné, a tak bylo vtipné koukat na lidi, jaký tu k nim mají respekt (no, my vlastně taky…). Našli jsme tu nějaké relikvie živočichů, ale také čepici a rukavice, tak snad je jen někdo zapomněl…
V autě jsme si udělali piknik a pak pokračovali dál k vodopádům Skogafoss a Seljandsfoss. Skógafoss je 62 metrů vysoký vodopád, který najdete u skanzenu ve Skógaru, takže pokud vás netlačí čas, můžete navštívit obojí. My jsme místo skanzenu dali procházku nahoru za vodopád, podél řeky.
No a Seljandsfoss byl pro mě jeden z nejkrásnějších vodopádů na celém Islandu, a vlastně i co jsem kdy viděla. Stejně jako Skógafoss je jen pár kroků od parkoviště, takže je to takové hop on hop off, ale stojí za to se k němu jít podívat. Můžete si tu masu padající vody obejít hezky z pozadí, jelikož je za ním jakási minijeskyňka s cestičkou. Asi vás to trochu opláchne. Mě to pěkně opláchlo aj objektiv, když sem tam zkusila dát delší čas… poté jsem zjistila, že plno japonských turistů kolem má i své výhody, paní mi hned nabídla kapesníček, jenže to už zas kolem procházel nějaký autobusový dav, takže prostě fotka vyšla nejlépe ta pocákaná, alespoň krásně líčí pravou atmosféru u vodopádu, že. 😀
Jak se den krátil a světla ubývalo, vydali jsme se k NP Thingvellir, kde jsme měli zabookované ubytování na nadcházející noc. Tím se nám okružní jízda ostrovem začínala zavírat, protože pak nás čekal už jen Zlatý trojúhelník a Reykjavík, ale o tom až příště…
Tady bych to ukončila, no a příště snad dokončím celý náš islandský road trip. Zatím se mějte krásně! 🙂
– END OF PART II –
Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když se dostane dále, takže ho sdílejte dále jak je libo!
PIN IT!
