Vzhledem k tomu, že současná situace nám nedovoluje cestovat, prodírám se alespoň svým externím diskem a kupou fotek z cest minulých. A tak se dnes po 4 letech tady na blogu vracím k Peru a vezmu vás s sebou na Machu Picchu. Nejde jen o jednu z mých nejlepších cestovatelských zkušeností, nýbrž můj splněný sen. Asi od svých 15 let, co jsem se začala zajímat o inckou kulturu, jsem hltala jakýkoliv článek či dokument o Machu Picchu a snila o tom se tam jednou podívat.
Když v roce 1911 hledal americký průzkumník Hiram Bingham v posvátném údolí „Ztracené město“, zřejmě neměl tušení, že objeví dechberoucí místo, které se stane jedním z divů světa. Původně totiž hledal poslední útočiště a hlavní město nepoddajných Inků po obsazení Cuzca Španěly, Vilcabambu. Avšak náhoda a místní farmáři ho v červenci téhož roku přivedly na umělé terasy, součást tehdy zarostlých ruin Machu Picchu. Naskytl se mu ohromující pohled na majestátní místo, jež považoval za ono „Ztracené město“. Naopak samou Vilcabambu ignoroval, jelikož na něj nepůsobila nijak majestátně ve srovnání s jinými inckými městy. Tento omyl pak objasnil až o pár desítek let později jiný andský průzkumník, Vince Lee.
Machu Picchu je národní hrdostí Peru a není divu. Během svých dob šlo o důležité kulturní, politické a náboženské centrum Incké říše. K čemu však přesně sloužilo, se dodnes neví. Ani se přesně neví, jak se ho podařilo vybudovat. Nebo proč ho obyvatelé opustili… Co průvodce, to jiná teorie. Tohle místo je zkrátka opředeno tajemstvím. A možná právě to je na něm tak fascinující! Dnes sem mnoho lidí jezdí žasnout nad jeho malebností, a výjimečností incké architektury, jež je založena na geniálním způsobu tesání kamenů tak, aby k sobě padly bez pojícího materiálu. I po zemětřesení, které položilo Limu či Cuzco, Machu Picchu stále stojí! Zachovalost místa však dnes ohrožují davy turistů…
Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsme v brzkých ranních hodinách (kdy se MP otevírá) po krátkém stoupání od hlavní brány dorazili na místo, odkud se naskytl ten tolik očekávaný panoramatický pohled na zříceniny teras, různých stavení a svatyní, za kterými se tyčí posvátná hora Huayna Picchu, tak jak ho známe z knih, National Geographic či pohlednic. Na první fotce snad není ani jednoho živáčka. Ten ranní klid na tomhle místě. Ta ohromná mystická energie kolem… a volně pasoucí se llamy tam seděly či chodily jak třešničky na dortu. Ten den jsme tu zažili jak horoucí slunce při výstupu na Huayna Picchu, tak i odpolední déšť. Byla krása pozorovat tyhle přírodní jevy na tomhle místě tyčícím se ve výšce 2430 m n.m. a při procházení fotek jsem si ten den ještě jednou prožila ve vzpomínkách. Snad zapůsobí i na vás! Na závěr přidám i pár fotek z malého výletu v Aguas Calientes, Machu Picchu venice ležící na řece Urubamba, jež je startovním bodem k návštěvě Machu Picchu.
Pokud se chystáte někdy navštívit Machu Picchu, pak se vám budou hodit praktické informace, které jsem dala dohromady po naší návštěvě v listopadu 2015.
