Naše loňské letní italské prázdniny nemohly začít lépe! Dnes to bude o tom, jak jsme tu strávili víkend u jezera Como. Jelikož je vlastně i po cestě z Belgie, hodilo se nám i jako místo pro trochu pohybu a oddechu na dlouhé cestě s Adél, která měla tenkrát tři roky.
Tedy to byl plán. Ale jak už u nás bývá, vyjeli jsme ve čtvrtek místo v 8 ráno ve 3 odpoledne, a tak jsme ještě předtím přespali v Mulhouse ve Francii, jižním cípu Alsaska. Tam jsme si ještě do starého centra zašli na snídani a pro bagetu na piknik po cestě. Náměstí je krásné, zbytek města už nás pak moc nedojal.
Po naší francouzské pauze jsme se vydali přes starý Gotthard Pass k jezeru Como. Odtamtud jsou skvostné výhledy při cestě horami. Na jednom z nejvyšších bodů jsme se zastavili, udělali si piknik a kochali se výhledy do krajiny. Tohle je vždy Stevenův milovaný úsek. Doporučujeme, obzvlášť pokud byste tudy jeli o víkendu v létě, kdy je často Gotthard tunel zacpaný.
A po několika hodinách pomalé jízdy po švýcarské dálnici jsme se dostali k jezeru Como – přesněji do Cadenabbia, odkud jsme trajektem dojeli na druhou stranu do Bellagio. Jelikož byla ale už doba večeře, nejeli jsme do hotelu, ale rovnou do Stevenovi oblíbené rodinné restaurace, daleko od davů. V Molina di Faggeto Lario se nachází Trattoria Antica Molina, kterou vede moc milá maminka s dcerou. Dali jsme si tam tresku z jezera na másle se šalvějí a brambory, a bylo to vynikající. Místo je to nesmírně autentické a dostalo mě i to, že měli na zdech paličkované obrázky, což na mě vrhlo nostalgii z dospívajících let, kdy jsem se paličkování ve volném čase věnovala.
Poté jsme dorazili do penzionu Albergo La Genzianella, nacházejícího se v zalesněných kopcích nad Bellagiem. Tam jsme přespali dvě noci, než jsme pokračovali dále na jih. Rodina, která ho vedla, působila velice mile a přátelsky.
V sobotu jsme se vydali strávit den do Bellagio, ale najít tu parkování byl tedy kumšt. Městečko je to pěkné, nicméně velice turistické. Malé uličky stoupající do kopce byly plné obchůdků se suvenýry od hedvábných šátků po levanduli, restaurací se sezením na schůdkách, ale také krásnou promenádou kolem jezera obrostlou kvetoucími keři a stromy. Na jaře se sem vrátíme, mimo prázdniny, to musí být nádhera!
Odpoledne jsme pak sedli na trajekt směrem k Villa Balbianello. Dá se navštívit zahrada nebo i interiér, ovšem bylo tak krásně a bylo tam plno lidí, že jsme zůstali pouze venku a stačilo to. Je to překrásné místo a není divu, že si ho vybrali k natáčení hned několika filmů (Star Wars 2 – Klony útočí nebo James Bond – Casino Royale).
Odsud jsme došli do nejvližší vesnice, abychom si v tom horku smočili nohy do jezera, a pokračovali do malé vísky s přístavem nesoucí název Torno. Steven měl namířeno do restaurace Vapore, ale neměli jsme rezervaci, tak jsme si řekli, že to bude na příště, a sedli si do vedlejšího Baru Italia Tornoallariva, kde jsme si dali výborný salát a něco k pití, a kochali se zdejším přístavem.
V neděli jsme to vzali poklidněji, navštívili jsme opět vesnici na kopci Molina di Faggeto Lario – ve tmě nás nadchla, a tak jsme si ji chtěli vychutnat i za světla, byl tam opravdu takový klid oproti rušnému Bellagiu. Jsou tam neskutečné výhledy na jezeru i okolní kopcovitou krajinu. A také jsme našli menší hřišťátko, takže jsme byli spokojeni opravdu celá rodinka. 😀
Odtud jsme se pak k večeru přesunuli trochu jižněji, a sice na pobřeží nedaleko Forte Dei Marmi, ale o tom až příště.
