Slyšeli jste o městečku zvaném Thorn? Tohle malé hezké městečko nebo spíše vesnice leží na jihu nizozemského Limburgu, respektive kousek od hranic s Belgií a Německem. Pro Nizozemí je to trochu atypické město, jelikož jsou zde skoro všechny domky i budovy v centru malované na bílo – má to svůj důvod, o kterém vám povím níže v textu. Dnes Thorn láká návštěvníky z okolí ale pro mě jde o místo, které byste rozhodně měli zahrnout na svůj program, pokud se někdy do Nizozemí vydáte.
Než začnu, dovolím si malou osobní vsuvku. Steven mě jednou na začátku našeho vztahu vzal na víkendový výlet, v rámci kterého jsme se stavili i zde. Bylo již pozdní odpoledne v zimním období, a tak jsme udělali jen pár nočních snímků a já snila o tom, že se sem třeba jednou vrátíme a uvidíme tu bílou krásu za denního světla. To se ovšem nikdy nestalo. Pak jednou, když jsem byla těhotná, Steven našel krásný domek na prodej právě v Thornu. Přestože se mi tam tenkrát moc líbilo a nedaleko bydlí jeho rodiče, pro mě to bylo jasné NE (měla jsem té doby právi a společenský život v Bruselu, kterého jsem se nehodlala vzdát, a už vůbec se mi nechtělo někam na venkov – ach, ano, to byla má vize, než se narodilo mimi). No a potom to život tak chtěl, že jsme po narození Adelinky Brusel opustili pro dům na venkově a nyní bydlíme asi 10 km od Thornu a často sem jezdíme s návštěvami. 😀
A teď tedy zpátky k samotnému městečku Thorn a trocha historie o jeho vzniku. Thorn byl založen původně v 10. století kolem kláštera pro šlechtičny. Po invazi Francouzů na konci 18. století šlechtičny uprchly a hodně chudých lidí sem přišlo žít. Francouzi jim tenkrát vyměřovali daň na základě velikosti oken, a jelikož chudí neměli na vysoké daně, zmenšili okna tak, že je částečně zacihlovali a pak celý dům nabarvili na bílo, aby se nepoznal rozdíl mezi novými a starými cihlami.
Bílé městečko – tak Thornu říkají – leží mezi poli a již z dálky a ostatních vesnic můžete spatřit věž místního kostela. Jakmile vás cesta zavede do centra, ohromí vás rozkošnost malých bílých domečků a budov postavených kolem dlážděných cest, malých butiků a starožitnictví, útulných kaváren a restaurací s teráskami, které čekají na to, až si je projdete sem tam a stavíte se třeba na místní vlaai (tradiční ovocný koláč). Zejména kolem Vánoc je to zde pitoreskní, kdy každé okénko či dveře slavnostně vyzdobené jsou jako nahlédnutí do pohádky.
Taková třešnička na dortu tady v Thornu je návštěva klášterního opatství z 10. století, jež dalo tenkrát městu základ a zůstalo nezávislé až do francouzské invaze v 18. století. Interiér kostela je z 18. století a později byl renovován Pierrem Cuypersem (známým díky hlavnímu nádraží a Rijksmuzeu v Amsterdamu), je nádherně prosvětlený, vymalován taktéž na bílo a jde o jeden z nejkrásnějších barokních kostelových interiérů, který jsem kdy viděla. V kryptě pak stojí za to omrknout mumie knězů staré stovky let, což je poměrně fascinující. Vstupné je relativně nízké (my platili 3 eura za osobu), takže se opravdu vyplatí zajít se podívat dovnitř!
Poznámka: Při příjezdu autem miřte rovnou na parkoviště pro návštěvníky, které najdete u výjezdu z centra. My jednou zaparkovali na jakémsi jiném parkovišti, kde zřetelně nebylo žádné omezení a pak nám na okýnku přistála pokuta s názvem „zaparkováno pod stromem“. Co tím chtěl policajt básník říci, nevíme, vlastně jsme si mysleli, že to byl vtip, ale po 6 měsících nám přišel do Belgie dopis ve dvou jazycích, že se opravdu jedná o pokutu. Dodnes však nevíme, kde co bylo jak značené, že jsme to neviděli…
A pokud se chystáte k návštěvě jižního Nizozemí, nenechte si ujít můj článek o Kinderdijku a Dordrechtu!
