Musím přiznat, že naše loňské italské prázdniny nebyly předem příliš promyšlené – jen jsme věděli, že bychom rádi někam do severního Toskánska a částečně ho projet, ale zároveň si i užít moře a písečnou pláží s malou. Konkrétní místo pobytu jsme rozhodli asi den před odjezdem, kdy jsme našli ještě na poslední chvíli ubytování kousek od Forte dei Marmi. Netušili jsme, jak moc se nám tam bude líbit… Deset dní ve Versilia a okolí bylo plných nečekaných milých dojmů z míst, která jsme navštívili, jídlel, která jsme tu ochutnali a nově si oblíbili (třeba jako plněné těstoviny se šalvějí v máslové omáčce nebo domácí likér z bobkového listu), a lidí, na které jsme tu narazili.
Po víkendu u jezera Como a jednodenním výletu do Cinque Terre, jsme zůstali něco málo přes týden v severním Toskánsku – převážně ve Versilii a okolí. Versilia je oblast rozkládající se mezi ligurským pobřežím a úpatím Apuánských Alp. A zamilovali jsme si to tam – čtěte dál a uvidíte proč. V dnešním článku vám představím prvních 5 míst a v dalším pak zbylá 4, takže pokud vás tato oblast zajímá a nechcete ji omezit jen na Pisu a Florencii, tak si nezapomeňte kliknout na odebírat novinky, aby vám další článek přistál rovnou do emailu. 😉
Ubytování jsme nemohli mít lepší
Jak jsem již psala, ubytování jsme sehnali den před odjezdem přes Agriturismo, a sice v Seravezza, nedaleko přímořského Forte dei Marmi. A líbilo se nám tu natolik, že jsme si původní týden protáhli na deset nocí. Il Paradiso Agriturismo Biologico se nechází v kopcích nad Seravezzou, cca 15-20 minut jízdy autem od pláží ve Forte dei Marmi. První část cesty dolů poskytuje dechberoucí výhledy do krajiny – výhledy na kopce, ze kterých se extrahuje mramor, střídají výhledy na hustě osílené městečko na pobřeží a širé moře.
Ten půvabný starý dům má několik málo pokojů s vlastní koupelnou a je stylově avšak skromně zařízený starým místním toskánským nábytkem a dekoracemi, a působí tak velice autenticky. Z pokojů i terasy, na které se podává snídaně a večeře, je přenádherný výhled přes zahradu a okolní kopce až dolů na Forte dei Marmi a na pobřeží či na blízký malý ostrůvek. Tím jsme se kochali každičké ráno, kdy jsme si tu vychutnávali snídani, jejíž součástí bylo každý den čerstvé pečivo z okolní Pietrasanty a ovoce z jejich vlastní rozhlehlé zahrady.
Agriturismo má na starosti jeho majitel Matteo, který ve volném čase mimo sezonu dělá sochy z plechu a jiných zajímavých materiálů. Ty můžete vidět v rozlehlé zahradě kolem. V sezoně byl už od rána Matteo i s kuchaři v kuchyni, přiváželi nákup a sbírali úrodu ze zahrádky, aby během dne přichystali vše na večerní degustační několikachodové menu nejen pro hosty, ale i lidé ze širého okolí – večeře zde jsou prý vyhlášené a mají téměř vždy plno. Pokud tu chcete večeřet, stačí jim to říci během dne, na hosty si vždy udělají místo i na večeři. Pokud se tak rozhodnete, tak je určitě dobré ten den moc nejíst, abyste měli místo na všechny ty zdravé dobroty. 🙂 Je to zážitek sám o sobě a třešinka na dortu pro rodiče malých dětí je, že můžete uložit dítě, dát mu tam chůvičku, a pak si jít dolu sednout pod okny a dát si k večeři víno a sedět tam klidně do půlnoci, zatímco díte vám spí doslova nad hlavou. 😉
Forte dei Marmi
Forte dei Marmi je velice šik přímořská destinace, což poznáte podle měné skromných vilek, sirokého výběru restaurací a butiků, nebo drahých pláží se vším servisem. A také podle chodníků z mramoru – i když, není se čemu divit – mramoru je tu v okolí dostatek a v minulosti se tu shromažďoval mramor z okolí a vyvážel se na lodích ven. Město je plné hlavně Italů, cizí jazyky jsme zde moc neslyšeli, ba skoro vůbec.
Avšak najdete tu i místa, která nepatří jen do luxusní kategorie. Na severu najdete i spiaggia libera – pláž zdarma. Je rozlehlá, písek jemně do běla a snadný a dlouhý mělký vstup do vody. Pro milovníky plavání to chce trochu trpělivosti, než se dostanete dále, abyste si zaplavali, ale pro malé děti je to bomba. Nám se nejvíce líbily ty bělavé hory v pozadí – není to sníh, ale mramor! 🙂 Ve měste najdete také restaurace a gelaterie normálních cenových kategorií, středeční trh s kvalitním oblečením či ubrusy šitými v Itálii za fér cenu (lněné košile, kašmírové svetry a šály, kožené pásky, apod.), nebo třeba obrovské hřiště zastřešené pinetami (vysokými borovicemi s plochou korunou).
Náš tip: středeční trh zmíněný výše najdete na Piazza Marconi, gelateria O Sole Mio (jejich Sachr zmrzlinu zatím žádná jiná nepřeklonala), trh se starožitnostmi v půlce srpna, rozlehlé ocbhody s místním nábytkem a dekorací u výjezdu z města
Pietrasanta
Pietrasanta je klenot Versilie a její bývalé hlavní město. Je to ráj pro každou uměleckou duši a muzeum pod širým nebem. Toto příjemné městečko nedaleko pobřeží v severním Toskánsku se také stalo domovem světově známých umělců jako například nedávno zemřelého kolumbijského sochaře Fernando Botero jehož sochu bojovníka jsme ve městě našli hned po zaparkování a jehož malbami je zdobený jeden kostel v centru.
Můžete se tu jen tak procházet a kochat se galeriemi, sochama, workshopy nebo butiky zasvěcenými umění, květinám nebo módě, ochutnat místní speciality nebo si dát dobré víno z regionu v nesčetném výběru restaurací s venkovním posezením které většinou zasahuje i do druhé poloviny ulice. Zkuste místní specialitu zvanou Schrocchiarella – taková nafoukaná vzdušná verze pizzy. A určitě navštivte ty krásné kostely – každý je úplně jiný! Přes den je tu klid, kolem poledne si skočte na přilehlou pláž, ale večer se vraťte, ožívá to tu a město dostane jiný ráz.
Carrara
Jelikož Forte dei Marmi je silně spjat s těžbou mramoru a člověk tu projíždí kolem míst, kde ty kusy tohoto krásného kamene v místním šedobílém zabarvení shromažďují a nějak ho zprocesují, ani nám to nedalo a chtěli jsme se dozvědět o těžbě mramoru více. Matteo nám poradil dojet do Carrary a poptat Marmotour.
Našli jsme je a průvodkyně Francesca nás zavedla do jedné jeskyně, kde nám ukázala těžbu mramoru v jeskyni – vlastně takovým říkají spíše katedrála, a tato konkrétní nese jméno Marmi Galleria Ravaccione. Byly tam k vidění i různé mašinérie, které se k těžbě používají, říkala nám, kolik lidí tam pracuje, kam se jimi těžený mramor použil, a něco i o historii té katedrály, jak dlouho kopali tunel atd. – bylo to velice zajímavé. Po příjezdu do Marmi Galleria Ravaccione nás tam přivítala reprodukce Michelangelovy Genesis, jelikož maestro pro svá díla používal mramor právě z této oblasti.
Colonnata
Po návštěvě mramorové jeskyně neboli katedrály, jsme od Francescy dostali tip na nedalké městečko-vísku jménem Colonnata. Až přímo tam se nedalo dojet autem, to se zaparkuje na parkovišti a dál u vás pak vezme autobus, který tu pendluje. Po výstupu z toho autobusu nás přivítala opět mramorová podlaha na náměstí a bílé hory tyčící se nad místními domy. Prošli jsme si celé to místo, zavítali do kostela, který byl vevnitř nádherný. Sem tam jsme našli malby nebo fotografie věnované extrakci mramoru v dřívějších dobách. Dali jsme si na doporučení Francescy palačinky a pak se vydali na nejbližší hezkou pláž do Lerici.
Lerici
Jelikož návštěva mramorové jeskyně i Colonnaty trvala pouze do brzkého odpoledne, měli jsme ještě odpoledne čas na to se někde smočit. Zamířili jsme tedy do nejbližšího přímořského letoviska, které se nám podle popisku a obrázků na Googlu líbilo nejvíc – Lerici. Pláž zde byla rozhodně menší než ve Forte dei Marmi, ale dost velká na to, aby tam ještě někam zapadla naše deka pro tři. Moře bylo krásné azurové, hezky se tu plavalo. A v dálce se na výběžku tyčil hrad, na což byl moc hezký pohled. Několikrát jsme se smočili, zaplavali a vyblbli na písku, a před setměním se vydali po promenádě do centra, kde už lidu bylo celkem slušně a to tak, že jsme měli i problém najít místo na večeři. Nicméně moc pěkné místo v Ligurii.
