Chuť Istanbulu

Návštěva Istanbulu byla dlouho plánovaná, ale konečně v listopadu se nám podařilo dát dohromady skupinku 5 lidí, z nichž jeden byl původem Turek. To nám ulehčilo situaci – mít někoho, kdo to město zná a poradí, kam jít a kam ne, na co si dát pozor, atd. Tak jsme koupili letenky a těšili se na 4 dny zážitků ve městě, ve kterém se míchá Západ s Orientem.

Let s Turkish Airlines nebyl špatný, jídlo nás hned posunulo kousek blíže do Turecka. Cesta taxíkem z letiště byla velice dobrodružná, jelikož národním sportem Turků je zřejmě troubit (a to vždy a všude a pokud možno co nejdéle to půjde) a jezdit stylem asi jako tenkrát při nájezdech. Pasy na zadních sedačkách bohužel neměl, takže adrenalin mi stoupal.

Bydlení jsme měli nedaleko od náměstí Taksim. I když jsme bydleli v centru města, přeci jen na staré město či do přístavu je to dál, a proto jsme pro pohyb po městě využívali taxíky. Je to pohodlné, jsou všude, a cenové vás to vyjde nastejno jako lístek na metro či tramvaj (pokud je vás 2 a víc). Pokud přesto chcete vyzkoušet metro, je to trochu komplikovanější než v Praze (ano, i to je možné). Na každou cestu musíte použít zvlášť žeton (takže čím více přestupujete, tím vás to vyjde dráž).

Počasí bylo kolem poloviny listopadu příjemné, přes den kolem 15-17 stupňů, nicméně v noci již zima a zvlášť u Bosporu foukal vítr. Asi bych spíše doporučovala jaro či pozdní léto, to má město jinačí nádech.

První dojmy: vzhledem k tomu, že jsem na Turky zvyklá z Bruselu, mě občas přišlo, že se procházím po ulici doma. Ale Istanbul dýchá nefalšovanou islámskou a arabskou kulturou, architekturou, a lidé jsou tu v průměru zdvořilejší a civilizovanější, nežli v Bruselu.

K jídlu: V Turecku se jí strava pestrá, bohatá na zeleninu, což mě, jako vegetariánce více než vyhovovalo! 😉 Kupodivu i v obyčejném bistru dostaneme výborné jídlo – má prostě chuť! Mým favoritem zůstává divoká rýže, bulgur, směs lilků, cuket a fazolí. Nutno říct, že lilek jsem tam jedla na různé způsoby každý den a pokaždé jsem si to jídlo vychutnala! Mezi časté pouliční jídlo patří především Simit (sezamové pečivo ve tvaru donut), pečené kaštany, slávky a kukuřice.

pouliční prodejce kukuřice

turecké typické sezamové pečivo (Simit)

Turecká snídaně je převážně slaná, pečivo je buď neutrální či slané, k němu se podávají sýry a salám, doprovází je zelenina. V nabídce jsou i všudypřítomná míchaná vajíčka a párky. Turecká marmeláda je přeslazená a hodně tekutá, a myslím, že jsem viděla i med. Čaj se pije černý, káva se liší od našeho turka a džusy leckdy čerstvě vymačkané.

typické skleničky na čaj (cay)

granátová jablka, grepy a pomeranče, ze kterých vám na ulici vymačkají čerstvý džus na počkání

Jako dezerty najdete loukum, což je cukrovinka z bramborového škrobu a cukru, a je dostupná v mnoha příchutích a barvách, s oříšky, mandlemi či pistáciemi. Dále pak baklawa, která už je tučnější a na mě dost sladká – ta se skládá z těsta filo a nasekaných oříšků, slazená sirupem. Možná ji znáte i z Balkánu či jiných arabských zemí.

Loukum

Restaurace, kterou mohu doporučit se jmenuje Tarihi Cumhuriyet Meyhanesi, nachází se ve čtvrti Beyoglu. Vynikající jídlo servírované v malých porcích, které se sdílí s přáteli.

Istanbul, nebo také Konstantinopol či Cařihrad, místo střetu východní a západní kultury. Aglomerace o 13 mil. obyvatel je největším tureckým městem a leží jak na Evropském, tak na Asijském kontinentu. Oba kontinenty od sebe odděluje strategická dopravní křižovatka Bospor, který spojuje Marmarské moře s Černým mořem. Většina památek z byzanstké říše i z dob říše římské se nachází v Evropské části.

Co si nenechte ujít na Starém městě (Sultanahmet):

Modrá mešita (Mešita sultána Ahmeda)

Nádherná mešita ze 17 století, inspirovaná Hafii Sofii, jen o něco menší a modernější. Má 6 minaretů (standard je 4!) a je to jedna z nejslavnějších mešit muslimského světa. Na rozdíl od Hagíi slouží stále jako mešita. Interiér je extrémně prosvětlený díky 260 oknům a právě vevnitř pochopíte, proč se jí říká „Modrá mešita“.

Mešita je zavřena v pátek ráno. Vstup do mešity je zezadu a fronta jde celkem rychle. Vstupné se neplatí. Pro vstup se ženy musí zahalit do šátku a všichni se musí zout. Pokud se nechcete modlit, dávejte pozor, abyste nevlezli na místa vyhrazena k modlení.

Hagia Sofia

Coby kamenem dohodil od Modré mešity se nachází jeden z největších skvostů Istanbulu, byzantská katedrála z 6. století, nazývána také dalším divem světa. Hned po Pantheonu v Římě má Hagia druhy největší dóm na světě. Zvenku oprýskaná, řeklo by se ošklivá, mešita je vevnitř je dekorovaná zlatou mozaikou pokrývající 16 000 m². Hagia Sofia byla postavena v roce 325 pod vládou Konstantina a sloužila 916 let jako chrám pro řeckou ortodoxní církev, po dobytí Konstantinopole Turky dalších 482 let jako mešita a od roku 1935 slouží jako muzeum, ve kterém se míchají křesťanské a muslimské prvky a budete se tam cítit magicky.

Pokud plánujete delší víkend v Istanbulu, naplánujte si návštěvu Hafii na jiný den než pondělí, to je totiž zavřena.

Byzantská cisterna (Yerebatan Sarnıçı)

Dobře zachovalý podzemní labyrint vodních nádrží o velikosti cca 140 x 70, postavený za vlády Konstantina ve 4. století a rozšířený později v 6. století, který se nachází pák kroků od Hagia Sofia. Dříve zásoboval pitnou vodou Královský palác a lázně. Dnes můžete na dřevěných chodnících projít celý osvětlený komplex a obdivovat jak 336 sloupů o výšce 8 metrů podpírajících strop, poslouchat při tom hudbu a pozorovat malé rybky, které v nádrži plavou. Nenechte si ujít kamennou hlavu medúzy, která na vás čeká na konci.

Cisterna je otevřená návštěvám každý den.

Velký bazar (Kapalı Çarşı)

Ohromné zastřešené tržiště, kde najdete zboží od bižuterie po koberce či keramiku. Trhovci tu diskutují, pijí čaj a čtou noviny.

Trh s kořením (Egyptský bazar)

Na menším trhu, který se nachází v blízkosti Velkého bazaru, seženete zvláště koření a bylinky, čaje, sušené ovoce a ořechy, loukum a další pochoutky.

Palác Topkapi jsme nemohli navštívit, protože jsme si dopředu neověřili otevírací dobu a přišli poslední den našeho pobytu, kdy bylo zavřeno. Nicméně jsou tam prý vždy davy turistů, takže pokud jste svěží, vstaňte brzy a jděte tam před otevírací dobou, abyste byli mezi prvními uvnitř, jinak riskujete, že vám návštěva i s čekáním to zabere většinu dne. Pokud vám stačí něco méně vyhlášeného, jděte (jako my) místo paláce Topkapi navštívit palác Dolmabahce.

Co si nenechte ujít ve zbytku Evropské části:

Čtvrť Beyoglu

Je to malebná čtvrť, kde je plno obchodů, barů a restaurací. Hlavní třída Istikal je plná obchodů, které znáte i z Čech, pokaždé jsou tu ale davy lidí, zvlášť k večeru – některé obchody jsou otevřené až do 23 hodin. Nachází se tu však i galerie a pokud máte štěstí, můžete stihnout i nějakou tu výstavu moderního umění. Po této třídě jezdí stará tramvaj až na náměstí Taksim, jenž je centrem shromáždění místních při různých demonstracích, konají se tam denní i noční slavnosti.

Tramvaj na náměstí Taksim

Věž Galata

Monument ze 14. století, na který stojí za to vylézt (nahoru vás vezme výtah), pokud máte chuť vidět Istanbul z ptačí perspektivy.

Most Galata

Když sejdete od věže směrem k Bosporu, dostanete se na most Galata, odkud máte jedno z nejhezčích panoramatických pohledů na Staré město. Na mostu je plno rybářů a uvnitř najdete plno restaurací. Pokud máte však chuť na čerstvé ryby, je lepší si je dát ve čtvrti Kumkapi, která je hned vedle mostu – tam mate zaručeno, že se jedná o ryby čerstvé.

Pohled na Novou mešitu z mostu Galata

Čtvrť Cukurcuma

Bohémská čtvrť, kde najdete plno kavárniček, obchodů se starožitnostmi, vintage obchůdků, galerií s uměním a obchodů se starobylým nábytkem. Žijí zde jak cizinci, tak Stambulité. Určitě zajděte na kafe!

Plavba po Bosporu

Nenechte si uniknout plavbu po Bosporu, který spojuje Černé a Marmanské moře a odděluje Evropskou a Asijskou část města. Uvidíte tak město z jiné perspektivy. Plavbu muzete započít treba u mostu Galata, nebo jako my, v přístavu Eminönü. Plavba trvá přibližně 90 minut a můžete při ní z lodi obdivovat krásné domečky, mešity a paláce na obou březích – Asijském i Evropském, rybáře na mostech, nebo si jen tak dát čaj a krmit racky. Připomínám, že projížďka trvá hodinu a půl, lístek stojí cca 15 eur a na lodi fouká vítr (dá se i zalézt dovnitř, pokud je místo), takže zvažte dvakrát, než na loď vlezete.

U přístavu Eminönü najdete spoustu kavárniček, stánků s občerstvením a trhovců s bižuterií. V Istanbulu je plno kaváren Starbucks, a pokud si tam koupíte drink, můžete si vzít s sebou jídlo třeba ze stánku. To jsme přesně udělali my – koupili jsme si horkou plněnou bramboru a šli ji sníst do Starbucks, protože venku byla zima.

Palác Dolmabahce

Palác z 19. století, kde žilo 6 posledních sultánů. Po prohlášení Turecka republikou (1923) tu žil a zemřel první prezident, Mustafa Kemal Atatürk. Od roku 1984 je palác otevřený pro veřejnost jako muzeum originálního nábytku Ottomanské říše. V interiéru o 300 místnostech se mísí kulturní a umělecké prvky Ottomanských tradic se západními styly – především barokem a rokokem, ale také neoklasicismem. Nachází se v něm „pouze“ 68 koupelen. Mne nejvíce zaujal lustr, který je vyroben z Českého křišťálu. Součástí komplexu je i sultánův harém, muzeum hodin, hodinová věž a krystalový pavilon.

Palác je zavřen v pondělí a ve čtvrtek. Návštěvy jsou jedině s průvodcem a vyplatí se přijít nejpozději do půl čtvrté, jinak riskujete, že už se nevejdete do poslední skupinky. Uvnitř je zakázáno fotografovat a filmovat, taktéž je zakázaný vstup s alkoholem – kvůli tomu náš Turecký přítel zůstal venku na kávě – nesl s sebou totiž flašku francouzského vína pro svou tureckou přítelkyni.

Asijská část

Můžete se zajet podívat i do Asijské části, ale zdaleka tam neuvidíte tolik, co v Evropské. Na první pohled je tam větší bordel (možná jen náš dojem). My tam jeli trajektem a pak taxíkem někam k pobřeží, kde jsme si dali čaj (byla už dost zima, tak jsme se vrátili). Asijskou část doporučuji pouze pokud se chcete projet lodí, anebo už jste viděli z Evropské části vše podstatné. Cesta tam lodi a taxíkem nám trvala cca hodinu.

Takže toto jsme stihli my za necelé 4 dny v Istanbulu. Co vy, máte chuť navštívit Istanbul? Nebo jste tam již byli? Co vás tam nadchlo, nebo naopak zklamalo?