Kdo mě sledujete už delší dobu, tak vám asi neuniklo, že se nám loni v dubnu narodilo mimi. Přiznám se, že jsem tenkrát sdílela fotku s břichem až den po porodu. Nevím proč, nechtělo se mi to nikde hulákat do světa, brala jsem to jako něco velice osobního a křehkého. Teď už nám malá Adeline dělá něco více jak rok naše dny krásnější a zrovna teď když píšu tenhle článek, má odpolední siestu. 🙂 Dlouho jsem přemýšlela nad tím, zda vůbec něco z těhotenství a rodičovství sdílet, protože se nechci z Food a Travel blogu dostat do kategorie Mama blog, ale na druhou stranu si říkám, že je to teď velká součást mého života a jistě nemálo z vás uvítá článek o tom, jaké to je být těhotná a rodit v cizí zemi. A tak dnes píši článek o tom, jak probíhalo mé těhotenství a porod v Belgii. Možná třeba pár z vás čeká tohle období v zahraničí (ne-li v Belgii), a tak vás bude možná další zkušenost zajímat.
V první části budu psát o těhotenských kontrolách, seznamu věcí, které si tu musíte před porodem zařídit, o mateřské v Belgii, a nakonec vám dám tipy na úchvatné lokality na těhotenské fotky. V další části se pak budu věnovat přípravě na porod, porodnici a mateřské. Pěkné čtení přeji a budu ráda za zpětnou vazbu, klidně mi napište i když jste si to vyzkoušeli v jiné zemi a co vás tam překvapilo – budu se těšit! Předem bych ráda zmínila, že se jedná pouze o mé zkušenosti a tipy, ale více detailní a aktuální informace vám poskytne vaše mutuelle, ONEM či přímo váš zaměstnavatel.
Na začátek trocha osobního „ublognutí“
Přesně si to ráno pamatuju, psal se srpen 2018, když jsem zjistila, že jsem ve stavu 2v1. Co vám budu povídat, byl to trochu šok. To ráno jsem doma zůstala o něco déle, než jsem to vstřebala a než mi došlo, že se asi do Indie ani nikam jinam tak daleko dost dlouho nepodívám a že budu muset déle než rok vydržet bez sklenky dobrého vína k večeři… pak mě zaplavila ohromná nepopsatelná radost a po ní následoval strach.. Strach z neznáma, z tloustnutí, z těhotenství a porodu v Belgii, ze zodpovědnosti, strach, že to prostě nezvládnu. Pak radost, že pokud vše půjde hladce, bude tu s námi jeden mrňavý človíček a oboje rodiče budou mít mega Vánoce z téhle novinky. A pak zas strach, jestli je tohle vůbec pro mě…
Celý den v práci jsem proseděla jako tělo bez ducha, který jen přemýšlel nad tím, jak to oznámit Stevenovi. Nakonec jsem doma vzala jednu prázdnou bonboniéru z Neuhausu ve tvaru srdce, dala do ní lstivě pár čokoládiček a navrch kartičku s psaníčkem, které jsme si přivezli z Firenze a jemu se moc líbila, včetně pečlivě zabaleného těhotenského testu. Napsala jsem mu ještě ráno, ať večer přijede dřív, že si musíme promluvit. Chudák stál večer před vchodem s lahví, aby ta rozmluva nebyla tak suchá. Rovnou jsem mu řekla, ať si ji nechá na jindy. Nechápal, ale šel bojácně dál. Dostal tu bonboniéru k dalšímu měsíčnímu výročí (ano, to byly doby, kdy jsme měli čas slavit každý další měsíc spolu:-), vyndal kartičku a četl přáníčko a nechápal kdože s náma má doživotní plány. Hledal marně odpověď v těch čokoládách, než našel ten test, který znal z reklam na youtube. Chytrý hoch! 😀 Byl v šoku, ale hned mě objal a pak už jen radost…
Počáteční šok posléze umocnilo několik týdnů naprostého nechutenství ke všemu i ke všem, kdy jsem ani radši nechodila moc ven protože se mi ze sebemenšího odéru dělalo nanic. Měla jsem tělo a energii lenochoda, kdy byl problém i vyšlápnout dvoje poschodí do bytu. Usínala u morbidního Netflix seriálu HTGAWM v 8 večer klidně i bez večeře (ano, jediné, co jsem byla schopná po práci dělat, bylo koukat na seriál, což se mi předtím stalo málokdy). Pak následovaly tři měsíce naprosté pohody kdy jsme i trochu cestovali a pak zas období lenochoda, slona, a nakonec mamuta… Ale těhotenství jsme nějakým zázračným způsobem zvládli, narodila se nám krásná a zdravá holčička, za kterou jsme nesmírně vděční a šťastní!
Jak probíhají kontroly a vůbec těhotenství v Belgii
V Belgii Vám hned po potvrzení těhotenství doktor řekne dvě věci. Za prvé, přihlašte své nenarozené dítě již teď do jeslí. Zejména ve městech je tu totiž nával a na jesle je dlouhá čekací doba (a o dlouhé mateřské si v Belgii můžete leda tak nechat snít). Za druhé, konec všem salátům a neuvařené zelenině mimo domov, kde si je můžete pečlivě omýt naloženou v octu (pokud teda nemáte imunitu vůči toxoplazmóze) a také zákaz všech nepasterizovaných mléčných výrobků (skvělé, pokud jste vegetarián!). Riziko toxoplazmózy a listeriózy se tu holt bere vážně. Tohle třeba moje české kamarádky nechápaly, tak nevím, zda se to u nás řeší?
Po potvrzení těhotenství pak chodíte na kontroly k tzv. sage femme (porodní asistentce), která má zde poměrně vysoké vzdělání a tím pádem může sama vést i samotný porod. Pokud máte nějaké byť jen trochu komplikované či rizikové těhotenství, tak vás sleduje (i) doktorka. Při kontrolách v nemocnicích vám v daných časových obdobích naplánují i schůzku se sociální pracovnicí z ONE (Office de la naissance et de l´enfance, popř. vlámská Kind en Gezin), která vám poradí v administrativních a organizačních záležitostech.
Co se porodnic v Bruselu týká, pokud nepracujete v institucích, pak ze státních je top klinika Hopital Iris Sud v Ixelles či Clinique de l´Europe v Etterbeeku. Já rodila v porodnici v Ixelles protože jsem tam dostala doporučení na výbornou doktorku a porodní asistentku, se kterýma jsem byla maximálně spokojená po dobu prohlídek (jak to bylo u porodu, se dozvíte v pokračování tohoto článku). Interiér porodnice je velice pozitivně laděn, vůbec na vás nepadá deprese z nemocničního prostředí, doktoři a porodní asistentky jsou velice milé a usmívají se. Poskytují alternativní způsoby tlumení bolesti jako plyn kalinox a mají tam dvě vany. Vzhledem k tomu, že jde o porodnici, která podporuje kojení, nikde žádná reklama na umělé mléko. Vlastně vůbec tam není moc reklamních materiálů, jen brožurky o službách porodnice. Všechny kontroly v této porodnici jsou z velké části hrazené veřejným pojištěním – při první návštěvě vám vystaví notýsek s poznámkami a radami pro těhotné, kam se vše zaznamenává a pak pokaždé na místě platíte vždy jen malý rozdíl co pojištění nehradí.
Zdravotní pojištění v Belgii
Většina zdravotní péče během těhotenství a porodu v Belgii je z části zpětně proplacená veřejným pojištěním, tzv. mutuelle, kterou si běžně platíte po celý rok. Dále si pak můžete platit nadstandardní soukromé pojištění (nebo vám ho platí zaměstnavatel – jako mě DKV) a tam vám pak uhradí vše z velké části, zase záleží na konkrétním pojištění (DKV mi třeba platila vysokou část všech výdajů a soukromý pokoj v nemocnici a více přípravných kurzů).
Pár věcí, které si v Belgii musíte před porodem zařídit:
- vyzjistit si, co vše vám vaše dosavadní zdravotní pojištění hradí (mutuelle či privátní jako DKV etc.) – často vám proplatí i přípravné kurzy včetně cvičení, které vedou tzv. „sage femmes“, tak proč toho nevyužít
- přihlásit dítě do jeslí jakmile zjistíte, že jste těhotná a pokud vám je trochu jedno, kam do těch jeslí dítě půjde, můžete to zařídit až se těhotenství potvrdí na začátku 4. měsíce (pokud se budete vracet do práce po 15 týdnech mateřské, jak je tomu v Belgii zvykem)
- v případě nesezdaných párů podejte prohlášení o otcovství na komuně v místě bydliště
- oznámit těhotenství a termín porodu zaměstnavateli jakmile doktor těhotenství potvrdí na začátku 4. měsíce, později s ním dohodnout i přesný datum nástupu na mateřskou (včetně rodičovské či kariérní pauzy, pokud si ji budete brát) a návratu do práce
- od 6. měsíce je možné požádat o příspěvěk k narození dítěte (allocation de naissance) – více informací vám dá vaše mutuelle
- oznámit své mutuelle datum, od kdy nastupujete na mateřskou (včetně očekávaného termínu porodu), aby vám mohli vyplácet mateřskou po dobu, co nebudete v práci a dát dárek k narození (finanční či materiální jako třeba autosedačku či balíky plen)
- vyžádat si informace o cenách služeb a produktů a vyplnit formulář pro přijetí ve vámi zvolené porodnici – někdy je možné domluvit si i prohlídku, abyste věděli, do čeho jdete
Mateřská v Belgii
Mateřská dovolená je v Belgii 15 týdnů celkem před i po porodu. Většina žen na ni odchází teprv třeba týden dva před porodem, aby měly delší dobu s miminkem doma. Pozor! Bohužel tu platí naprosto nehumánní pravidlo, že jakmile budete muset z jakéhokoli důvodu v průběhu 6 týdnů před porodem na neschopenku, mateřská se vám o to zkrátí. Nicméně už tu kolují petice za zrušení.
Mateřskou můžete ještě nakombinovat s dalšími typy volna, z nichž některé jsou hojně užívané, další méně. Ovšem musíte mít zelenou od zaměstnavatele. Zpravidla pak spolu vyplníte formuláře pro organizaci ONEM (Office National de l´emploi), která to opět buď schválí či nikoliv. Tady dole je výčet všech možností, které jsem našla a o kterých vím pro případ zaměstnance belgického systému:
- mateřská (congé de maternité; 15 týdnů) – dostanete cca 70-80% platu proplácené vaší mutuelle
- kojící volno (congé d´allaitement; do 5 měsíců po porodu, neplacené, avšak hrazené pojišťovnou/mutuelle jakožto nemocenská) a následně kojící pauzy (pause dállaitement; hodinu denně v práci po dobu do devíti měsíců od porodu)
- rodičovská (congé parental; 4 měsíce max. full-time, dostanete cca 750 EUR měsíčně)
- kariérní pauza s motivem péče o dítě mladší osmi let (crédit-temps avec motif soin de son enfant de moins de 8 ans; celkem jde o 51 měsíců max. full-time, dostanete cca 450 EUR měsíčně)
Poslední dvě si buď můžete vybrat na full-time, nebo čerpat v podobě zkráceného úvazku po delší dobu a mzda se pak počítá pro rata. Většina žen si zde však bere jen mateřskou a popř. kojící pauzu (pokud kojí) a bohužel je naprosto běžné dát 3-4 měsíčního kojence do jeslí. Jak jsem již psala výše, více a aktuálnější informace naleznete na stránkách ONEM (Office National de l´Emploi).
Tipy na lokality v Belgii na těhotenské focení
V Belgii najdete pár krásných lokalit, kde stojí za to udělat těhotenské fotky. Já bych doporučila se v jarních měsících nechat vyfotit mezi kvetoucími magnoliemi v Arboretu Wespelaar či v lese Hallerbos mezi modrými zvonečky, nebo pak Japonskou zahradu v Hasseltu, která je nádherná i na podzim. Celoročně různé parky či třeba park přilehlý k Muzeu Afriky v Tervurenu anebo ten u Château La Hulpe. A což takhle u moře?
Na závěr přidávám pár fotek z našeho focení s Andreasem z Medialounge, konalo se v La Hulpe na poslední chvíli po marném čekání na jaro asi 10 dní před porodem. Pamatuju si, jak jsem váhala a chtěla to ještě na poslední chvíli rušit, protože jsem si připadala tlustá, těžkopádná, byla jsem všude oteklá a byla ještě zima, ale nakonec jsem ráda, že ty fotky máme a nakonec bylo zrovna dost pěkně. Co na ně říkáte?