Minulé léto jsme navštívili Stevenovi rodiče v krásné a málo známé části jižní Francie, v departmentu Ariège, o kterém jsem psala v předešlém článku. Kromě krásných vesniček a vinic tu najdete hornatou krajinu, takže dnes to bude o tom, jak jsme si udělali výlet do krásného údolí Aston v Pyrenejích a strávili tak bezva odpoledne výšlapem k jezerům Fontargente.
Hledala jsem inspiraci na nějaký pěkný jednoduchý půldenní jednoduchý až středně těžký výlet a jeden můj oblíbený instagramový účet mě navnadil na údolí Aston. Při dalším googlování jsem našla trasu k jezerům Fontargente (Étangs de Fontargente) a bylo rozhodnunto. V neděli ráno jsme se zpakovali, nechali Adelinku u rodičů a vyjeli směrem Aston, kde jsme zaparkovali na místě zvaném Pla de las Peyres, což je startovní bod pro výletování v údolí Aston.
Tenhle článek bych taky klkidně mohla nazvat „Když jdou měšťáci do hor“. 😀 Výlet začal poklidně procházkou po trase kolem potoku/řeky, která pak nenápadně začala stoupat a přibývalo kamenů. Celý výlet měl dle informací trvat 3,5 hodiny, ale tomu tak v našem případě nebylo (a to ne jen díky tomu, že jsme s sebou měli foťáky :D). K naší obhajobě můžu ale říct, že cesta zřejmě nebyla dobře značená, jelikož jsme se asi v polovině ztratili. A nejen my. Cestou jsme potkali další výletníky, kteří se zklamaně vraceli dolů s tím, že tam žádná jezera nejsou, nebo rodiny s dětmi, že ten terén rozhodně není pro děti a už vůbec ne jednoduchý, tak jak tomu z popisu mělo být. To mě ještě něchávalo v klidu, protože každý má jinou definici jednoduchosti. A jejich výroky o tom, že tam žádná jezera nejsou, jsme naopak viděli jako výzvu. Potkali jsme ale také lidi, co říkali že je to ještě pěkný kus štreky a samé stoupání po kamenech, a tak jsme to nevzdávali.
Když jsme ale vylezli na nějakou louku, kde tekla říčka a před náma kopec plný velkých skalních kamenů a nikde ani značka, tak jsme trochu znejistili. Našel nás jeden chlapík se psem, který také hledal ta samá jezera, a ptal se nás, zda máme mapu nebo signál. Neměli jsme nic kromě pití, svačiny a opalovacího krému. A fotku tvaru trasy v mobilu, která v tom daném místě a bez dalších informací nedávala smysl (měšťáci…). A tak jsme prostě jen vylezli přes ty kameny směrem k nejvyšší hoře, kde by teoreticky mohla ta jezera ležet.
Až tam pak konečně po 3 a něco hodinách od startu se nám tam naskytl krásný pohled na jezera Fontargente. Teda jezero tam bylo jedno. A zas ty obří kameny tam byly všude. Za nima pak leželo další jezero, jak Steven zjistil, ale mě už tam nedostal, jelikož jsem před finálním výlezem asi půlku cesty nadávala na všechny ty kameny a představa, že jich musím přelézt ještě víc a zpátky, mě moc nebrala… Tak jsme tam na chvíli seděli u toho velkého jezera a vychutnávali si to místo a ten moment. Nikde nikdo (kromě toho chlapíka se psem, který se zřejmě vyžíval v těch balvanech), jen klid, ticho, a nádhera (až na ty balvany všude). Slunce bylo už hodně nízko a tak jsme zkontrolovali čas – bylo něco po šesté, a tak jsme se rozhodli jít zpátky, abychom to stihli být v údolí před setměním.
Cestou nazpátek jsme fakt dodržovali značky, ale stejně jsme se zase ztratili! Bylo asi 8:15 když se začala snášet mlha a my byli pořád dost vysoko. Vůbec jsme nepanikařili a následovali zvuk řeky. Jediné, co mě uklidňovalo, byla ta nádhera. Jak ty slabé večerní sluneční paprsky prostupují mraky a mlhou. A tak jsme si tu procházku užili a i nadál fotili i přes strach, že se nedostneme dolů před soumrakem a zmrzneme jako rampouchy (když měšťáci jdou do hor, tak si ani nevezmou bundy či dlouhé kalhoty…). Nakonec jsme k našemu překvapení slyšeli řeku blíže a blíže, a pak i zvony krav, které se pásly tam v údolí. Krátce na to jsme dorazili k vstupnímu místu něco málo po deváté večer. Byli jsme unavení, ale nadšení, že jsme to nevzdali a došli až k jezerům Fontargente, a také že jsme nakonec nemuseli spát někde venku zmrzlí. 🙂
Pokud byste si chtěli udělat stejný výlet, stáhněte si tady itinerář, abyste nedopadli jako my. 🙂 A pokud byste chtěli navštívit Ariege, nenechte si ujít tahle krásná místa!
1 comment
Krásná příroda …. ale já radši města 🙂