Vzhledem k tomu, že nám současná situace nedovoluje moc cestovat nebo jezdit do města, o víkendech podnikáme více vycházek v přírodě než kdykoliv jindy. Tady v Limburgu je příroda nádherná a na podzim obzvlášť. Každý víkend tu teď objevujeme nová místa v okolí a je to boží. Dnes vám ukážu zámek Schaloen, který najdete v jižním (holandském) Limburgu, přesněji v Oud-Valkenburg.
Přestože byl zámek Schaloen prvně postaven již ve 12. století, neuvidíte na něm moc pozdně-gotických známek. Během staletí byl totiž zničen a pak z ruin znovu postaven ze žlutého bahnitého kamene, který se v tomto regionu vyskytuje ve velké míře – marl (nenašla jsem český překlad, ale v okolí Valkenburgu byl často používán jako stavební kámen a jsou tu z něj dokonce i jeskyně a staví se z něj i sochy, jelikož je hodně tvárný). Za svůj současný vzhled vděčí zámek renovaci na konci 19. století pod vedením známého holandského architekta Pierra Cuyperse (proslaveného především díky Rijksmuzeu v Amsterdamu nebo Klášternímu opatství v Thornu). Dnes slouží jako dům a hotel, zahrada a restaurace je otevřená veřejnosti.
Příjezdová cesta je nádherně lemovaná stromy, které se nahoře uprostřed spojují v oblouky a jak se přibližujete, vidíte více a více ze zámku – jak romantické! Na konci příjezdové cesty k zámku najdete parkoviště (zdarma). U parkoviště také stojí pěkný mlýn, který dnes slouží už jen k demonstraci. Je tu také botanická zahrada otevřená veřejnosti (v době, kdy jsme tu byli, byla bohužel zavřená). K zámku a restauraci vás zavede můstek a vstupní brána s restaurací (zvenku vypadala dost útulně). Pokud pak budete následovat cestu vedoucí od parkoviště do obory a přes kanál, který je údajně napájen vodou až se samotného Bruselu (Molenbeeku), dostanete se po chvíli i k dětskému hřišti a pak mezi loukami to můžete projít zpět k parkovišti.
My jsme sem však nepřijeli jen kvůli zámku, zahučeli jsme i do blízkého lesa přes hlavní silnici se pokochat podzimní přírodou. Ty louky zbarvené do syté zelené či žluté, stromy v lese hrající všema barvama – to byla prostě pastva pro oči! Ten den bylo dost zataženo a to jsem si zas uvědomila, jak moc mám tohle teď ráda – takovou tu blohu náladovou, a to zvláštní světlo, které vrhá na zdejší krajinu. Úplně jako z obrazů starých holandských mistrů. Kdysi po příjezdu do Belgie jsem takovou oblohu moc nemusela a chybělo mi více světla/slunce – myslím, že ty časy jdou teď pomalu pryč. 🙂
Nebýt covidu, tak jsme mohli zakončit pěkné odpoledne v té útulné restauraci a dát si tam čaj a vlaai (místní koláč s ovocnou náplní, typický pro Limburg). Tak snad někdy brzo – naštěstí to sem nemáme tak daleko! 🙂
Více informací o zámku Schaloen najdete tady (i když zatím jen v holandštině).
