Minulý týden jsem psala o zastávce v Salentu a návštěvě kávové farmy Finca El Ocaso, a dnes přidám něco o následném výletování v údolí Cocora. Za nás mohu říct, že národní park Valle de Cocora je úchvatné místo na Zemi a výletování v údolí Cocora je aktivita, kterou byste určitě v Kolumbii neměli opomenout. Podobnou krajinu byste jen stěží hledali jinde na světě, je zkrátka jedinečná! Cestou přes údolí s farmami vás stoupající stezka zavede do palmového lesa, kde se tyčí útlé voskové palmy sahající až do oblak. Některé rostou až do výšky 60 metrů a jde tak o nejvyšší palmy na světě. Voskové palmy jsou také národním stromem a emblémem Kolumbie.
Dostanete se sem jednoduše za pouhých 20 minut jízdy ikonickým Willy jeepem ze Salenta. Poté, co přijedete do národního parku Valle de Cocora, si můžete dát buď 5-6 hodinovou túru přes palmový les až do přírodní rezervace Acaime pozorovat kolibříky, nebo si dát kratší trasu jen údolím a palmovým lesem na vyhlídku. Náš původní plán byl dát celý výlet, ale to se nám nepovedlo. Nejen, že jsme přijeli celkem pozdě (kolem oběda), ale také jsme si dávali na čas a kochali se panorámaty nahoře v lese, kde se nám palmy začaly ztrácet v mlze. Bylo to fascinující vidět mlhu, jak se pohybuje a přímo žere ty dlouhé tenké kmeny! A samozřejmě jsme tu krásu fotili o sto šest s tím, že si pak nějakou vydařenou pověsíme do koupelny…
Než jsme vyšplhali k rozcestníku, z nějž jedna cesta vedla k té rezervaci Acaime, věděli jsme, že odtud to je ještě dalších 45 minut (one way) a do toho začínalo slušně pršet. A tak nám bylo jasné, že bychom to tam a zpět nestihli před setměním a v jakž takž nepromočeném stavu… a tak jsme utíkali zpět dolů, kde nás chytla obrovská mlha, že člověk pomalu ani neviděl další palmu. Ke konci nás chytl takový slejvák, že jsme do Willy jeepu zpět vlezli promočení jak slepice pomalu i pod pláštěnkou a boty obahněnými jak z brčálu.
Na základě naší zkušenosti vám, kteří se sem chystáte, tedy doporučuji dvě věci. Za prvé, pokud plánujete dát plný 5-6 hodinový výlet, buďte tu brzo, ať to (ohromeni krásou nebo nepřízní počasí) stihnete projít. A za druhé, volte den, kdy nemá pršet. Cesty jsou po dešti dost rozbahněné a špatně se po nich chodí, respektive se do nich dobře zapadává. 😀 A pokud nemáte na výběr den podle předpovědi, mějte pro všechny případy s sebou holínky a plášťěnku (nechtěli byste vidět mé trekové boty po tom slejváku, který nás tu chytl! :D).
