Pokud se vám líbilo mé předchozí psaní o severním Toskánsku, tady je jeho druhá část! Dnes to vezmeme více do vnitrozemí a představím vám další tři města, která jsme zde navštívili a jež nás okouzlila: Camaiore, Lucca a Barga. A opět tu je spousta fotek pro představu, kdybyste se rozhodovali, zda vám sem ta cesta stojí – nu posuďte sami. 🙂 A pokud jste nečetli první část, máte ji zde.
Camaiore
Mario nám doporučil, abychom se po cestě do Lucca stavili ve starém městečku Camaiore, jež leží v údolí na úpatí Apuánských Alp. Jeho historické jádro není nijak velké, ale celkově jde o jednu z nejvetších obcí ve Versilii. Byli jsme tu v úterý a byl tu klid, jen místní. Zrovna se tu konal nějaký starožitný trh a s jedním prodejcem jsme navázali lámaný italsko-španělský rozhovor – takový velice usměvavý pán, kterého zaujal foťák na krku a rád s námi zavzpomínal na ty časy, kdy se také někde procházel, aby udělal nějaké hezké snímky. Pak nám dal malý džbáneček jako dárek, který symbolizoval okolí. Bohužel jsem mu nerozuměla vše – to jsou ty momenty, kdy vždy posmutním, že se plně nedorozumím tím daným jazykem, aby ta slovní výměna mohla být bohatší pro obě strany… ale i tak to bylo moc milé, protože někdy se mi zdá, že gesta a úsměvy někdy hovoří více než tisíc slov, není to tak?
Lucca
Tak jako Camaiore, i Lucca se nachází na úpatí Apuánských Alp, stále relativně nedaleko pobřeží. Jde o jedno z nejkrásnějších toskánských měst, které stihnete navštívit během jednoho dne. Navzdory svému stáří a proměnám během staletí si tohle historické město zachovalo zeď, která ho obklopuje, v perfektním stavu. Uvnitř najdete staré domy v odstínech žluté, okrové, oraznžové či jemně nažůžovělé. Některé jsou z dob středověku, ale najdou se zde i ostatky románského divadla. My jsme si tu den krásně užili procházkami v těch uličkách a možná dobré dodat, že jde o rovinku, tak to krásně zvládnete i třeba s kočárkem nebo s někým méně pohyblivým.
Jen ten závěr dne byl trochu děsivý, kdy jsme po tmě a za deště běželi s malou z města ven do auta, rádoby než přijde bouřka, která se ohlásila ještě vyhozením elektriky v historickém jádru. A doma jsme si všimli, že zatímco jsme platili v restauraci, Adelinka si vypůjčila koženou kapsičku na příbory s logem restaurace a dala si ji do košíku v kočárku, tak pardon! 😀
Barga
V den, kdy jsme odjeli z Il Paradiso, jsme měli před sebou cestu do Emilia Romagna, kde jsme chtěli strávit poslední dny před odjedzem. Ale vzpomněli jsme si na tip od Maria, který nám doporučoval po cestě navštívit jednu kopcovitou vísku, o které mluvil jako o klenotu v celém širém okolí. Barga byla po cestě do Modeny, a tak plán na den byl jasný. A jsem ráda, že jsme se sem dostali, protože pro nás to bylo snad nejoblíbenější místo v Severním Toskánsku!
Krátce po příjezdu jsme se shodli, že rozumíme, proč o ní Mario mluvil tak nadšeně. Byla krásná. A tak poklidná. Stojí tiše v kopci a po staletí se pyšní vrchem s krásným kostelem a výhledem do okolí hornaté krajiny Garfagnana. Hraje všemi odstíny oranžové a růžové, rostlin a květin je tu v každém zákoutí více než dost. Seděli jsme si v kavárně, a tu najednou se tam začali scházet lidé, konal se tam totiž křest knihy o Versilii a debata s jejím autorem, to vše v Italštině. Opět jsem litovala, že jsem to v tomhle jazyce nedotáhla dál než jen dva částečné roky na gymplu.
A na závěr zajímavý fakt: Dozvěděli jsme se, že Barga má silné spojení se Skotskem. Prý se na konci 19. století odstěhovali hodně Italů z Bargy do Skotska kvůli práci a dodnes ti, co se sem nevrátili, jezdí na návštěvu příbuzných, a to zejména v letních měsících. Více jak polovina místních má prý příbuzné ve Skotsku. A také proto se tu každý rok v září koná Skotský týden!
Isola Santa
Na cestě ze Seravezzy do Bargy, která se táhla mezi horama, jsme jeli kolem takové trochu schované vesnice. Sice jsme neměli čas si ho projít, nicméně jsme zastavili auto a alespoň ze silnice jsem si to vyfotila a pak dle Google map dohledala, že jde o miniaturní vísku Isola Santa. Už jen samo jméno je takové mystické a vypadalo to jako taková malá oáza pro pár výletníků, kteří se tam smáčeli v řece tekoucí skrz vesnici.
