Jak již bylo řečeno v předchozích článcích, výlet na Salar de Uyuni si můžete prodloužit na 3 dny a projet i oblast Sud-Lípez. Jedna z nejkrásnějších částí And, krásně barevná pouštní krajina položená ve výšce kolem 4 000 metrů nad mořem skrývá mnoho pokladů od barevných lagun s plameňáky po vulkány a gejzíry či surrealistickou poušť. Dva dny v tomhle zázraku planety patřily k tomu nejkrásnějšímu, co jsme během naší cesty po Peru a Bolívii viděli a zažili. Pokud máte čas, určitě doporučuji si výlet na Salar prodloužit o tento kout světa. Nebudete litovat a v tomto článku se dočtete proč.
Po prvním dni stráveném na největší solné pláni na světě a po noci v solném hostelu se vydáváme směrem k přírodní rezervaci Sud-Lípez. Projíždíme pouštní krajinou plnou sopek a kamenných útvarů, než dojedeme k prvním laguně.
První zastávkou je Laguna Caňapa – nádherná laguna s tmavě modrou vodou, kde se brouzdají bílí a růžoví plameňáci a v pozadí se tyčí vulkány. Tady se jde k plameňákům dostat blízko, jelikož se dá opatrně našlapovat na jakési mechovité podloží v blízkosti vody. Prý to ale plameňákům nesvědčí, i když nic nenamítají a nejsou plaší. Turisté je totiž ruší v rozmnožování, ale to jsme si bohužel v průvodci přečetli až na cestě zpět.
Další krásnou lagunou je Laguna Ramaditas:
Pokračujeme k Laguna Hedionda, kde se barva vody mění v závislosti na orientaci slunce.
Desierto Siloli je částí pouště Atacama, nejsušší poušti na světě. Je též vstupní bránou do Národní rezervace andské fauny zvané Eduardo Avaroa, nejjižnější částí Bolívie a nejnavštěvovanější přírodní rezervací země. Jsme v nějakých 4300 m nad mořem a obloha je krásně sytě modrá a krásně kontrastuje s červeno-hnědou barvou poušti.
Je tu plno obrovských balvanů, na které se dá lézt, dokonce jeden ve tvaru stromu – árbol de piedra, který je také jakýmsi symbolem oblasti – uvidíte ho na plno fotkách a ani se nedivím, protože jako kámen tvarovaný větrem je opravdu atypický.
Bylo nám potěšením tu potkat tuhle rozkošnou viskaču – Andský hlodavec z rodiny Činčilovitých. Bylo to celkem nebojácné zvířátko – dokonce před námi snědla celou mrkev a pa kse vyvalila na břicho.
Před vstupem do rezervace Eduardo Avaroa a k laguně Colorada musíte zaplatit 150 Bs. Stojí to však za to. Tu nádheru, co tu uvidíte a ze které vám budou oči přecházet, to je něco až téměř nereálného. Část laguny je zbarvená do červena – to je díky řasám, které tu žijí díky vysoké koncentraci soli a jsou potravou pro plameňáky. Řasy reagují na světlo a proto se vám za přímého slunce mezi 12-16 hod. bud zdát laguna daleko červenější než v podvečer. V laguně uvidíte též bílé ostrůvky, tvořené boraxem, které krásně kontrastují s červenou a modrou barvou vody. Úplně jako vlajka ČR! 🙂
Přijíždíme do našeho ubytovacího zařízení, což je ještě level níže, než předchozí noc. Sprcha není ani studená, elektřina funguje pouze mezi 8-9 hodinou večer. A to ještě běží díky externímu generátoru, který dělá ohromný hluk a za hodinu spotřeboval asi 10 litrů oleje. O chod ubytovacího zařízení se tu starají dvě mladé slečny kolem 16ti let. Honí se tu a házejí si míčem, když se na ně podívá jakýkoliv z našich chlapů, tváře se jim začervenají a ony studem utečou. Alespoň je sranda. 🙂
Ráno v půl páté vyjíždíme směrem Geysers Sol de Maňana. Lorenzo je opravdu k sežrání. Tenhle týpek vstával dřív, aby nás jednotlivě vzbudil a připravil nám ke snídani palačinky a naplnil lahve teplou vodou (asi je hřál o motor u auta), abychom si mohli zahřívat ruce – byla šílená zima a to i v autě. Dostáváme se do výšky kolem 5000 m nad mořem, ale naštěstí jsme již všichni zvyklí, tak nikdo nemá problémy. Ke gejzírům je důležité přijet před svítáním, kdy jsou nejvíc aktivní. Můžete se mezi nimi procházet, ale nesmíte se k nim moc přibližovat, protože mají teplotu okolo 200°C, což způsobilo pár zvědavcům těžké popáleniny.
Při návštěvě Laguna Verde se dostáváme až ke hranicím s Chile, ale stále se pohybujeme ve výšce kolem 4500 m. Laguna, které se právem říká zelená, je oblíbené místo fotografů National Geographic. Zelená skvrna je dokonce vidět i z družice! Opět za barvu mohou speciální řasy. Za krásně zelenou lagunou se tyčí vulkán Licancabur a za ním pokračuje poušť Atacama, ovšem již na Chilském území.
To, že jsme se nemohli osprchovat tam, kde jsme zůstávali přes noc, jsme zapomněli hned jakmile jsme dojeli k termálním pramenům (Salar de Chalviri), kde jsme si mohli dát sprchu a šup do lázně o 37°C! Paráda, bylo již kolem deváté hodiny a slunce pomalu nabývalo na síle.
Cestou zpět jedeme přes Desierto Salvador Dalí, jednu z nejnádhernějších pouští na světě. Obří balvany jsou tu tvarovány větrem a celek připomínán krajinu ze surrealistických obrazů slavného katalánského malíře.
Cesta do Uyuni trvá s menší přestávkou na oběd asi 6 hodin. Polovina auta spí nebo zpracovává zážitky. Lorenzo občas něco prohodí, sice mu nikdo moc nerozumí, ale hlavní je, že se tomu pak všichni smějeme. Je to bezva chlapík a určitě doporučuji agenturu Andes Salt Expedition.
Tenhle třídenní výlet byl hned po Machu Picchu takovým tahounem naší cesty do Peru a Bolívie a jsem strašně šťastná, že jsem mohla vidět tak nádherná místa planety. Každému, kdo se do Bolívie chystáte, tenhle okruh doporučuju na 200% ! 🙂
O tom, jaký byl první den výletu na Salar de Uyuni >> čtěte zde
Praktické informace a tipy k výletům na Salar de Uyuni a Sud Lípez >> čtěte zde
Byli jste někdo na Salaru a projeli jste i Sud-Lípez? Jaké byly vaše dojmy?
