Začalo jaro, příroda se začíná opět probouzet a my minulý víkend podruhé slavili ten nejkrásnější den v roce. S příchodem dubna se už dva roky v mysli vracím do toho nezapomenutelného podvečera a noci roku 2019, kdy se Adelinka rozhodla přijít na svět. Je to pro mě asi nejsentimentálnější den v roce, kdy cítím obrovskou vděčnost za to, že si nás tahle holčička vybrala jako svoje rodiče. Vzpomínám na ten den, detaily kolem, pocity, lidi, kteří v něm hráli roli a jejichž jména neznám a zřejmě už je nikdy neuvidím…
(Pozn. O mém porodu à la belgické řešení a těhotenství v Belgii si můžete přečíst tady.)
No a teď tomu drobečkovi jsou 2 roky. 24 měsíců nekonečné lásky a štěstí, úsměvů a vděčnosti (a co si budeme povídat, taky 24 měsíců starostí, strachu, tápání v nové roli, mateřské frustrace, stěhování do nových končin a následné ztráty zaměstnání… ale to krásné nás lehce nechá lehce zapomenout ty horší stránky spojené s novou zodpovědností a životní změnou – příroda to tak krásně vymyslela! 🙂
Den jejích narozenin jsme plánovali trochu na poslední chvíli a chtěli jsme ji vzít někam do zoo, ale co covid nechtěl… Nakonec jsme našli jedno otevřené lesní zoo Wild Park v Gangeltu tady nedaleko nás, u hranic Nizozemska s Německem. Bylo to moc fajn, je to takový lesopark, kde mají zvářata dost prostoru pro volný pohyb (až na ptáky, kteří jsou teda v klecích, ale i ti dostanou denně cvičený volný pohyb, kdy probíhají podívané).
Najdete tu sovy, sokoly, jeleny, srnky, kamzíky, jakési bizony, vlky, čápy, vydry a další. Děti je mohou krmit – jsou zde automaty s potravou pro každý druh, ale my jsme tam byli odpoledne a už bylo vše vykoupené (Adelinka si alespoň užila krmení prasat žaludy, které se válely kolem). Je zde i velké hřiště, na kterém se vyřádí jak malé, tak velké děti, a dětská zoo, kde si mohou děti hrát se zvířaty jako slepice, malé kozy a další. Pokud byste hledali více info, najdete je zde.
V neděli jsme si pak doma udělali oslavu s dárkama. Výzdobu jsme měli z loňských 1. narozenin ze Sostrene Groene, jen jsme ji letos vyvěsili v obýváku místo v jídelně. Vytiskli jsme pár momentek z uplynulého roku a pověsili je v místnosti na šňůru na zeď. A stejně jako loni jsem ji vyrobila přáníčko, které si přečte, až bude starší – chtěli bysme jí ho psát každý rok, nějaká milá slova a co se jí ten rok podařilo. Dort jsem dělala narychlo a čerpala jsem tentokrát inspiraci u Kačí ze SmoothandCooking – přidala jsem tam tedy 2 lžíce javorového sirupu a do krému dala vanilku a prášek z malin sušených mrazem pro růžovou barvu. Nám moc chutnal, ona bohužel tentokrát jedla jen ty jahody…
Jak rádi trávíte narozeniny s dětmi vy? Ráda si přečtu vaše tipy v komentářích!
