Po letním pobytu na pobřeží severního Toskánska jsme to vzali zpět před region Emilia Romagna. Jen tak na skok, dva dny, před přespáním v Como a cestou přes Švýcarsko a Francii zpět do Belgie. Byly to relativně poklidné dva dny plné hezkých dojmů ze čtyř míst v Itálii, kde se rozhodně dobře najíte, já tedy jedla rychleji, než jsem si to stihla vyfotit.
Modena
První den po příjezdu do Modeny ze Seravezzy jsme navštívili centrum Modeny, městu známému především díky svému balsamikového octu nebo sportovním autům jako Ferrari nebo Lamborghini. Byl tam tehdy celkem klid, bylo to v srpnovém týdnu, kdy má většina Italů dovolenou a města jsou tak trochu prázdnější, hodně obchodů zavřených. Nám to ale nevadilo, ostatně, vcelku jsme taková místa s oblibou vyhledávali po výletu do Cinque Terre, a to po celý zbytek pobytu v Itálii. V Modeně jsme od místa parkování došli na náměstí s katedrálou (Duomo di Modena), která nás okouzlila, a to jak z venku, tak zevnitř. Prošli jsme si přilehlé ulice, které hrály pastelovými barvami, pár podloubí, a poté jsme se vydali do Regio Emilia. Cestou jsme se stavili v městečku Maranello kde je továrna Ferrari, a nedaleko jsme se také večer najedli v restauraci La Gazzella – mají velkou zahrádku a nachází se v poklidném místě.
Reggio Emilia
Kromě větších měst jsme chtěli take něco méně profláklého a když se nám na mapě ukázalo tohle městečko, řekli jsme si proč si tam nezaskočit na procházku. Jak v Modeně, tak i zde panoval slušný klid, ne-li větší. Potkali jsme tu snad jen pár místních, starších lidí, kteří se jen tak procházeli, ale vice méně byly ulice liduprázdné. Jen v několika kavárnách a restauracích sem tam posedávali lidé. Městečko na mě působilo velice mile, bylo tam nemálo hezkých zákoutí a Adélce se nejvíce líbila kašna, ve které si osvěžila ruce krátce po poledni.
Reggio Emilia je jinak známé pro svou gastronomii, umění, ale také nejlepší školky na světě.
Bologna
Hlavní město region Emilia Romagna a jedno z nejzalidněnějších italských měst. Žije tu něco kolem 150 národností, zřejmě díky vyhlášené univerzitě jež je nejstarší na světě. Navzrody bombardování za druhé světové války, je její historické centrum je velice zachovalé a malebné. Odsycená krvavě červená mi vyvstane na mysli, když si vzpomenu na Bolognu. Tahle barva se tam objevuje často na fasádách domů a dává tak tomuto italskému městu své specifikum. Jak si můžete domyslit, je plná mladých lidí, studentů zdejší university, a žilo to tu i navzdory srpnovému volnu. Za vidění zde rozhodně stojí Neptunova fontána, Piazza Maggiore a bazilika San Pietronio, Piazza Santo Stefano a dvě věže (Due Torri) jakožto symbol města.
Parma
Jedna kolegyně, když jsem se jí svěřila, že se určitě stavíme v Parmě, mě varovala, že tam nic zajímavého není, a tak jsme možná neměli velká očekávání, nicméně jsem se o tom chtěla přesvědčit sama. Je domovem další staré university, takže by v tom byl čert, aby tam nebylo nic zajímavého, alespoň co se architektury týká. Za půlden jsme toho sice moc nestihli, ale co mohu soudit, tak minimálně katedrála je nádherná a budova Baptisteria stojí též za povšimnutí. Parmskou šunku nejím, ale Steven si s ní dal alespoň salát, jo a mají tam dobrou zmrzku vedle obchodu Bialetti! 😉
Co vy, byli jste v této oblasti? Která (další) místa nebo zdejší jídla vás nadchla? Dejte mi vědět v komentářích.