S kamarády jsme se někdy loni v březnu dohodli, že v červnu podnikneme výlet spojený s degustováním vína. V sázce bylo Burgundsko nebo Alsasko, které to nakonec vyhrálo. Jak možná víte, víno miluju stejně tak jako Francii, a tak jsem byla na náš prodloužený víkend v Alsasku natěšená celé jaro! Jedno z plusů života v Bruselu je pro mě právě jeho blízkost jedněm z nejkrásnějších vinařských oblastí v Evropě jako je Champagne, Burgundsko nebo právě Alsasko.
Brusel jsme opustili v sobotu brzy ráno a štrádovali si to autem do Ingersheimu, kde jsme byli ubytovaní v jednom AirBnB (jméno už si nepamatuju), odkud jsme podnikali výlety po tři následující dny. Stihli jsme navštívit pár z nejkrásnějších francouzských vesniček jako Riquewihr, Eguisheim, Hunavihr a Colmar, zatímco jsme se za jízdy kochali krásně zvlněnou a zelenou krajinou alsaských vinic a sem tam se stavili u tamních producentů na ochutnávku jejich vín.
Jelikož bylo pro mě uplynulých 12 měsíců docela náročných a hektických, teprve teď jsem byla schopná dát do kupy fotky a tento článek, kde vám dám pár tipů, co v Alsasku vidět a navštívit! Ať se líbí, dejte vědět! 🙂
Alsaská vína
Vinařská oblast Alsasko leží na hranici Francie s Německem, což je tu hodně znát jednak na jazyku, ale i na místní kuchyni či produkci vína. Alsasko produkuje především bílá vína jako Ryzlink, Rulandské šedé nebo Tramín červený, či šumivá vína známá jako Crémant d’Alsace. Z červených vín je tu pak nejvíce zastoupeno Rulandské modré.
Místa, která jsme za prodloužený víkend v Alsasku navštívili
Riquewihr je se svými sladce barevnými domečky jedno z nejkrásnějších městeček ve Francii. Centrum je obklopeno dobře zachovalým středověkým opevněním a uvnitř najdete plno obchodů s gourmet specialitami z regionu, restauracemi a vinnými sklípky. Ten den nám tu docela pršelo, a tak jsme se tu zalezli do sklípku Jung Gustave & fils, kde jsme přečkali nejhorší liják.
Další den se ukázalo sluníčko a my se vidali k vinařství Francois Schmitt, kde jsme měli předem domluvenou degustaci vín. Seděli jsme u velkého stolu a majitelka nám vykládala vše o jejich biodynamickém procesu výroby vína interaktivní formou, což bylo náramně zábavné a odnesli jsme si tak odsud nejen pár lahví, ale i nově nabyté vědomosti. (Jejich tramín a rulandské šedé nás tu naprosto uchvátilo.)
Eguisheim je pravdepodobně nejtypičtější alsaská vesnička. Její středověkké centrum je plné dlážděných uliček, barevných hrázděných domů a bohaté květinové dekorace. Ten den bylo zrovna tak nádherně, procházeli jsme se těmi úzkými uličkami a připadali si jako v pohádce. Na náměstí u fontánky byly trhy, kde jsme okoštovali víno z vinic obklopujích Eguisheim, a pak si dali alsaský oběd v jedné z restaurací v postranní uličce.
Hunawihr je další středověkká vesnička na vinné stezce, kde stojí za to se zastavit. Najdete tu roztomilý kostelík fotogenicky zasazený doprostřed vinic, ale nejen díky němu má vesnička svůj šarm. 🙂
Později večer ještě bylo sluníčko a nám se nechtělo sedět doma na terase, a tak jsme se vydali na procházku po okolí Ingersheimu. Vzali jsme to jak jinak než přes vinice a dorazili do sousední vesnice nesoucí nevyslovitelné jméno Niedermorschwihr. Tam na nás čekalo překvapení v podobě krásně barevných domků a všude plno květin. Také se zdálo, že tam je dost restaurací a ulicemi se nesly příjemné vůně.
Poslední den jsme začali ochutnávkou vín u Jean Geiler ve vesnici Ingersheim, kde jsme byli ubytovaní. A protože nám tu chutnala skoro všechna a poměr mezi cenou a kvalitou se nám zdál velice přívětivý, naplnili jsme tu kufry obou aut a vydali se do Colmaru, což měla být třešnička na dortu našeho výletu.
Colmar jakožto profláklá destinace v Alsasku a jedno z nejkrásnějších měst Francie jsem si přála navštívit už několik let. Ovšem místní realita nás zklamala – již po příjezdu se to tu doslova hemžilo turisty. Ne, že jsme to neočekávali, ale tohle bylo prostě moc. Historické centrum Colmaru je nádherné, ale ty davy… Jde o jednu z největších pěších zón v Evropě, kde můžete obdivovat nádherné hrázděné domy a najdete tu i několik významných středověkkých budov jako dominikánský klášter, domy jako Koïfhus, Pfister, či tzv. Maison des Têtes (Dům hlav). Pro mě asi nejhezčí část byla procházka podél kanálu pitoreskní zónou Quai de la Poissonnerie jež je také nazývána malými Benátkami.
A tady už nechám kecání a přikládám fotky. 🙂
Byli jste v Alsasku, nebo se teprve chystáte? Pokud byste měli nějaký další tip, sem s ním do komentářů, ať je užitečný i ostatním. 🙂
Pokud se vám článek líbil, dejte vědět a neváhejte ho dále sdílet, uděláte mi tím ohromnou radost! 🙂
PIN IT!
