I když to loni v listopadu byly už dva roky, co jsme byli v Peru, stále ještě doplňuji resty a v dnešním článku sdílím zážitky z Posvátného údolí Inků. Z Cuzca jsme si sem udělali jednodenní výlet, během kterého jsme navštívili 4 krásné vesničky Písac, Urubamba, Ollantaytambo a Chinchinero. V Cuzcu najdete plno agentur, které takové výlety organizují, nebo se můžete vydat po vlastní ose tzv. kolektivem. My jsme se domluvili v guest housu, že se jednoduše přifaříme ke známému majitele, který tam ten den vezl skupinku asi 8 lidí.
Posvátné údolí aneb Valle Sagrado je úrodná oblast kolem řeky Urubamba, jež se rozprostírá mezi Cuzcem a Machu Picchu. Místní obyvatelé zde stále žijí tradičním způsobem života, mluví původním jazykem Inků (kečujština), pěstují si svou kukuřici a quinou, pasou lamy a ručně vyrábějí typické barevné oblečení. Avšak důvod, proč je Posvátné údolí tak vyhledávané turisty, je ještě jeden. Nachází se zde dechberoucí incké ruiny, z nichž asi nejdůležitější najdete v Písacu, Moray, Ollantaytambu a Chinchineru.
Čtěte také: Cuzco a okolí
Písac
Po asi hodinové panoramatické cestě jsme dorazili do městečka Písac. Ten je známý tím, že se zde v samém centru koná populární trh (oficiálně v úterý, čtvrtek a neděli). Ten jsme tu sice nestihli, zato nás zavedli do jednoho butiku, kde jsme se pokochali krásnou ručně vyráběnou bižuterií z barvitých kamenů nalezených v okolí.
Písac však také ukrývá parádní ruiny incké citadely, jež leží vysoko nad městečkem. Prošli jsme se zde kolem fascinujících zemědělských teras kopírujících svah kopce, pak nás v protější skále uchvátily jakési díry v kamenech, které podle průvodce sloužily jako hroby (ty jsou však běžným turistům nepřístupné). Výše se pak nachází ceremoniální centrum, odkud je boží pohled do rozlehlého údolí.
Urubamba
Urubamba je spíše než z historického hlediska zajímavá z hlediska gastronomického. Tím pádem i mé vzpomínky odsud se vztahují pouze k jídlu. Nachází se zde plno podniků nesoucích jméno cuyería, tzn. restaurace, kde servírují především typicky peruánské jídlo – morčata (cuy). V jedné ulici je měli přímo napíchnuté na grilovacích tyčích. Pro Evropana (a zvlášť vegetariána) to byl ohavný pohled, ale pro Peruánce je tohle něco jako pro Evropany grilované kuře.
V Urubambě jsme nebyli náhodou, zašli jsme tu na oběd, který byl formou bufetu a bylo tu i plno bezmasých jídel. K pití jsme si dali jako obvykle limonádu z fialové kukuřice zvanou chicha morada a pak k jídlu čerstvý salát, pečené brambory s grilovanou zeleninou a smažené banány. Těžko říct, po čem mi pak bylo blbě… 😀
Ollantaytambo
Z Urubamby jsme pokračovali do Ollantaytamba, turisticky rušného městečka, které spojuje Cuzco s džunglí a je taktéž výchozí bod pro cestu na Machu Picchu (jezdí odsud i vlak do Aguas Calientes).
Na kopci nedaleko od náměstí se nachází další spektakulární incké ruiny. Leč původně postavený jako chrám, v dobách španělské invaze a dobývání Peru sloužily jako pevnost a útočiště Inky Manco Yupanqui. A zde také došlo k hlavní bitvě, ve které byli pojednou Španělé poraženi. Ti si však porážku nenechali líbit, přišli ještě jednou a město dobyli, jenže to už byl Manco kdesi ve Vilcabambě ukryté v lesích. (Btw Vilcabambu původně hledal Hiram Bingham, zatímco vlastně nalezl Machu Picchu.)
Na vrchu pevnosti se nachází Chrám Slunce, ke kterému jsme se dostali po vystoupání kolem vysokých teras. Je zde několik monolitů, jenž pochází z jiné hory v Údolí řeky Urubamba a dodnes se přesně neví, jak sem byly dopraveny, jelikož váží kolem 50 tun každý! Pohled z vrchu do údolí byl dech beroucí. Na protějším kopci je několik domků, jenž sloužily jakožto skladiště zemědělských plodin.
Chinchinero
Poslední zastávka ten den byla v Chinchineru, kde se podle Inků zrodila duha. Místo leží dost vysoko, už jen při cestě sem jsme zahlédli zasněžené vrcholky hor. Cestou jsme se stavili u nějakých dam, které nás pozvaly na čaj z koky a přitom nám s výkladem předvedly, jak dělají vlnu z alpak, jak a čím ji barví, a jak z ní pletou oblečení. Bylo to zajímavé a já odsud přeci musela mít aspoň čapku. 🙂
K ruinám opět vede výšlap skrz vesnici, který není zas tak jednoduchý právě kvůli nadmořské výšce. Šli jsme to jako staříci, zastavující se každé 2 minuty. Když jsme se dostali na planinu, slunce již pomalu zapadalo a promítalo sem sytě žluté světlo. Celé to tu působilo dost záhadně, poklidně, a byla tu cítit zvláštní energie. Byla bych schopná tam sedět na té zatravněné ploše hodiny a jen zírat na prostější kopce pokryté lesy. Opodál tu na inckých základech stojí koloniální kostel a uvnitř je dost pěkný.
Více informací
Vstup na tato 4 místa jsme měli zahrnutý v boleto turistíco, což je vstupenka na více míst v Cuzcu a jeho okolí s platností několik dní. Kompletní nás vyšla na 130 soles, ale aktuální ceny a místo prodeje si ověřte zde.
Byli jste někdo ve Svatém údolí? Jaká další místa jste v této oblasti navštívili? Nebo se teprve chystáte a máte otázky? Dejte mi vědět do komentářů pod textem.
Pokud se vám článek líbil, budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu či sdílení. 🙂
PIN IT!
