Le Mont Saint Michel je jedno z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších míst ve Francii, nacházející se mezi Bretaní a Normandií. Žulový ostrůvek s impozantním gotickým klášterem, který ročně navštíví na 3 milióny lidí, je situován ve stejnojmenné zátoce, kde dochází k největšímu přílivu a odlivu v Evropě (rozdíl hladin je cca 14 metrů a za odlivu moře ustoupí až na 15 kilometrů).
Něco málo z historie: O jeho původu se traduje, že ho nechal v roce 709 postavit Aubert, biskup z Avranches, kterému se několikrát ve snu zjevil archanděl Michael s přáním vystavit kostel na vršku ostrova. Stavba klášteru dnešní podoby ale započala až po roce 966, kdy se tu na příkaz vévody z Normandie usídlili beneditkini. V 11. století vznikly románské krypty, později ve 13. století po dobytí Normandie francouzský král Philippe Auguste nechal postavit gotické opatství včetně kláštěra Merveille. V 15. a 16. století za stoleté války bylo opatství opevněno hradbami a později za francouzské revoluce sloužilo jako vězení pro odpůrce revoluce. Od roku 1979 je zapsáno na seznamu UNESCO.
Jak se tam dostat? Ostrůvek je spojený s pevninou silnicí a od vesničky Pontorson jezdí kyvadlová doprava přímo k Mont Saint Michel. Autobus vás vyhodí těsně před vchodem do areálu. Za odlivu je možno si najmout průvodce a projít se kolem ostrůvku buď pěšky, nebo na koních. Na oficiálních stránkách turistické informační kanceláře mají seznam partnerských průvodců a také rozvrh odlivů a přílivů, kdybyste si chtěli návštěvu monumentu spojit s pozorováním slapových jevů. V žádném případě neriskujte a nechoďte bez průvodce nebo se koupat za přílivu, voda se vrací dost rychle a nedávno tam několik Francouzů takto zahynulo.
zátoka za odlivu
Kde bydlet? V Pontorson najdete i mnoho ubytovacích a stravovacích zařízení, avšak přeplněno asijskými turisty. V sousedních vesnicích a městech též najdete nemálo „gîtes“, neboli velice oblíbených francouzských pensionů.
My se vydali na tohle magické místo v květnu 2013, odskočili jsme si tam na dva dny při návštěvě Normandie. Již z dálky vidíte pasoucí se ovce a krávy, a za nimi se v mlze tyčí tento magický ostrov s klášterem.
Čím jsme se blížili, tím více jsme si všímali jednotlivých budov a částí komplexu. Ano, pod opatstvím je malé městečko se zhruba 40 obyvateli.
Hned u vchodu mi to připomnělo cestu na Karlštejn. Všude samý obchůdek, restaurace, kavárna, hotel. A plno turistů.
Ostrov má rozlohu necelý kilometr čtvereční, takže místa nebylo nazbyt a uličky jsou uzounké, je to baráček na baráčku.
Míjíme hřbitov… za předpokladu, že v těch domečkách bydlí lidé, se naskýtá otázka, jak se asi cítí při probuzení s výhledem na hřbitov?
Jak stoupáme po cestě k opatství, začíná se nám otvírat pohled na prázdný záliv a i skupinku lidí, co se tam dole prochází, z té výšky se zdají jak mravenci.
Rackové jsou všudypřítomní.
Konečně se před námi (nebo spíše nad námi) objevuje ten zázračný klášter (La Merveille). Už nemůžeme být daleko – zdá se nám.
Ono to není daleko, jen to chce trochu stoupat a vylézt pár schodů 🙂
Vstupujeme do opatství La Merveille (Zázrak) a s průvodcem si ho jdeme prohlédnout zevnitř panorama středověké architektury 11.-16. století. Tady je malá ukázka:
Vycházíme z opatství ohromeni a ještě chvíli si pohlížíme prázdný záliv, je vidět na kilometry daleko.
Cestou dolů do vesnice dostáváme hlad a tak míříme k Mère Poulard, restauraci, co nám byla doporučena známými, na vyhlášenou omeletu matky Poulard. I když to vypadá lákavě, nedoporučuji vám tam na jídlo… níže vysvětlím proč.
Vchod do restaurace je lemován fotkami známých lidí, co sem kdy zavítali. Vítají vás kuchaři a kuchařinky rytmicky míchající vejce na onu vyhlášenou omeletu podle matky Poulard. Nevypadají moc nadšeně, ono když si je prohlíží turisté jak návštěvníci v zoo opice, se asi nedá vydržet dlouho…
Co si budeme povídat, je to turistická lapačka. Omeleta byla trošku předražená – byla to obyčejná vaječná omeleta, akorát pečená v troubě, a o počtu vejcích vám toho moc neřeknu, ale na pohled srší LDL cholesterolem. Vypadala asi takto:
Mě se to zdálo divné a drahé, tak jsem si raději dala vegetariánské menu a musím říct, že jsem měla za chvíli hlad, jelikož moje jídlo se skládalo z jakési malinké polívčičky, želé se zeleninou (ruku do ohně na to, že nepoužili zvířecí želatinu, bych nedala), mrkvový krém se šlehačkou a mini salát. Dodávám, vše téměř bez chuti:
Takže asi takto. Navzdory tomu špatnému jídlu se tam i v okolí plno věcí jmenuje po matce Poulard, protože zejména asijští turisté na to letí. My jsme si pro soukromé účely výlet pojmenovali Mont Mère Poulard… 🙂
Jdeme spát a z okna dáváme dobrou noc Mont Saint Michel. 🙂
