Údolí Colca – Pestrý život v peruánských Andách

V údolí Colca (Caňon del Río Colca) zažijete tradiční Peru s přenádhernou přírodní scenérií, uvidíte lamy, alpaky, kondory a podíváte se do druhého nejhlubšího kaňonu na světě. Tímhle článkem bych vám ráda přiblížila, co od dvoudenního výletu do údolí Colca čekat a proč ho zahrnout na svůj list. Pro mě to byly úžasné dva dny a všem, kdo se do Peru chystáte, rozhodně údolí Colca doporučuji!

Údolí Colca je asi nejlépe přístupné z Arequipy a výlety si buď můžete dohodnout v jedné z místních agentur, které nabízejí buď několikadenní trek nebo dvoudenní kulturní výlet, nebo si ho zorganizovat sami s pronajatým autem. (Pokud vám Arequipa zatím nic neříká a přemýšlíte, zda tu strávit den navíc, tady najdete několik tipů, co v krásném bílém městě vidět a dělat). 

Měli jsme výbornou zkušenost s Carlos Zárate Aventuras, která nabízí buď trekové výlety do údolí (počítejte 3-4 dny, 2-denní trek je hodně hektický a začíná již v půl třetí ráno! a chce to mít dobrou fyzickou kondici, nicméně pokud někdo nemůže, tak mu prý dají mulu, takže se to prý dá), nebo kulturně poznávací (2 dny, kdy vám minibus s průvodcem cestou zastavuje na focení a procházky přírodou a v cíli ve vesničce Chivay se pak můžete vydat kam chcete – třeba na túru nebo relaxovat v termálních pramenech, druhý den vás vyveze do kaňonu na pozorování kondorů a života v okolních vesničkách, s tím že také máte prostor na procházky). Cena výletu se tedy odvíjí od typu a dále pak dle vybraného ubytování – od základních hostelů až po trošku komfortnější ubytování. Majitel rodinné agentury pan Zarate je velice zkušený horal, mluví anglicky a francouzsky.

My jsme vzhledem k časovému tlaku nakonec volili pouze dvoudenní kulturní výlet. Hned druhý den po příjezdu do Arequipy nás v hotelu vyzvedl minibus s průvodcem a řidičem. Neodpustila jsem si během cesty na řidiče fascinovaně zírat – držel kromě volantu sáček s kokovými listy a neustále je přežvykoval a to pouze na jedné straně (jak se to prý správně má), vůbec nemluvil. Zato průvodce celou cestu nezavřel hubu (až druhý den, kdy v minibuse usnul), což nám vlastně nevadilo, protože jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí, a asi celkem věrohodných, jelikož se hodně informací shodovalo s tím, co psali v průvodci. U výjezdu z města jsme ještě zastavili na benzínce, abychom nakoupili kokové karamely a vodu, a poté jsme se již vydali přes přírodní rezervaci Aguadas y Salina Blanca do vesničky Chivay, kde jsme měli zajištěný nocleh. 

Přírodní rezervace Aguadas y Salina Blanca

Jde o druhou nejdůležitější přírodní rezervaci v Peru o rozloze 7.400 km čtverečních a vysoké nadmořské výšce. Z velké části jde o pouštní pampu, kde se vyskytuje endemická flóra jako například trsy zeleno-žluté trávy, kterou najdete pouze v Peru, Bolívii a Chile. Jde o oblíbenou potravu lam a alpak a místní z této trávy staví střechy nebo ji užívají při různých rituálech. Dále je tu pak dalších 400 rostlin, které jsou ceněné pro své medicínské využití. Ze zvířat tu žijí především pumy, činčily, kondoři, plameňáci, lamy, alpaky a vikuně. 

Vikuně jsou krásné vysokohorské srnky s roztomilýma očima, které žijí ve skupinách, aby se navzájem ochránily před pumami a liškami. V Jižní Americe je celkem asi 150.000 vikuní, z čehož 80 % žije právě v Peru a jen v této rezervaci jich je na 3.000. Jsou plaché, a tak jsme je viděli jen z dálky:

Méně plaché jsou alpaky, které se líně pasou blízko silnice a občas prý lezou i do ní. Alpak je v Peru přibližně 4 miliony. Původně prý přišly ze Severní Ameriky a poprvé tu byly domestikovány v údolí Colca a kolem jezera Titicaca. V době kolonizace začaly alpaky žít spolu s lamou a mísit se. Výsledek tohoto je třeba taková alpaka Bob Marley, na dolním obrázku 🙂 . Čistých alpak je dnes v Peru pouze nějakých 20 %.

V přírodní rezervaci žije asi 6.000 lidí v různých komunitách a my v jedné takové zastavujeme na čaj z koky. Komunita se jmenuje Patahuasí, což v jazyku kečua a znamená „domy vysoko“. Moc dobrý aromatický nápoj Inca tea (Incký čaj) s listy koky a dalších dvou bylinek si tu vychutnáváme spolu s kovboji z Limy. Čaj z koky nebo žvýkání kokových listů obecně má pomoci při vysokohorské nemoci. Vzhledem k tomu, že rychle stoupáme a pak opět klesáme, čaj z koky, kokové listy a sušenky z koky jsou tu naším denním chlebem.

Nejvyšším bodem naší cesty z Arequipy do Chivay je průsmyk Patapampa (4.910 m n.m.), odkud je na jednom místě vidět asi 6 nedalekých vulkánů. Nejvyšší z nich mají kolem 6.400 m. Vylézáme tedy z minibusu, abychom se tu vyvenčili a prohlédli si všechny ty sopky. Respekt přírodě. Respekt městu Arequipa, protože pár z nich je stále činných a kdyby třeba Misti začalo chrlit, 90% nádherného bílého města Arequipy by to zřejmě schytalo. Dlouho jsme se tu neohřáli, protože jednak byla zima, a pak také vzhledem k nadmořské výšce se tu pár lidem udělalo nevolno a museli jsme rychle sestoupat. My měli jen silnou migrénu, ale někdo to odnesl silnou nevolností.

Vesničky, kde se zastavil čas

V údolí Colca je asi 14 vesniček založených v době kolonizace, ve kterých žije na 22.000 obyvatel mluvících různými jazyky (kečua, aymara). Přestože konquistadoři přišli do údolí Colca již kolem roku 1538, lidé tu dodnes vedou tradiční způsob života a pěstují si obživu na pre-inckých terasách, a vesnice tak odrážejí uchvacující tvář Peru.

Hlavní vesnice údolí Colca, Chivay, se chlubí krásným náměstím a na každém rohu máte nějakou sochu tanečníků v jejich tradičních oděvech. Je tu trh, kde určitě ochutnejte empanády a ovoce, nebo jen pozorujte místní: lidé tu pracují do pozdního věku, ženy s dětmi na zádech – každý tu prodává, co vypěstoval, vyrobil či uvařil. V Chivay a ostatních vesničkách si všímáme žen často oděných v tradičních šatech s výšivkami a krásnými klobouky. 

Večer jsme si dokonce zatancovali s místními v restauraci, kde nám tomu hrála Indiánská kapela. Sice trochu turistická atrapa, ale je pravda, že jsme se pobavili.

Pár kilometrů od Chivay se nachází první vesnička vybudovaná v údolí Colca po příchodu Španělů: Yanquie. Pořádá se tu každoročně nejdůležitější a nejslavnější festival údolí Colca, Fiesta del Amor, který trvá sice jen 4-5 dní, nicméně každý den je tu pár tanečníků nachystáno již od brzkého rána, aby turistům předvedlo něco ze svého umění. Je tu opět nádherný bílý kostel, který můžete navštívit.

Maca, miniaturní vesnička o 700 obyvatelích, se taktéž chlubí krásným kostelem. Jsou tu častá zemětřesení a také dle toho vypadají místní příbytky. I zde nás ihned uvítají ženy již nachystané v krojích s ptákem na paži či lamou na provázku, jen aby si trochu přividělaly. Je vidět, že Peruánci na rozdíl od Bolivijců ví, jak vytěžit z turismu. 🙂 Je tu i menší trh a turisté zde prý musí ochutnat kaktusové ovoce, které nám tedy nějak uniklo, takže vám nepovím, zda to stojí za to…

Zemědělské terasy v údolí Colca

V údolí Colca se zachovalo na 14.000 ha zemědělských teras z dob ještě před samotnými Inky, které dodnes slouží místním k pěstování obživy. Jde o tisíce zemědělských teras zavlažovaných systémem kanálů shromažďujících vodu z tajícího sněhu. Každá terasa má své mikroklima a na každé úrovni se pěstují jiné plodiny, z nichž dominantní jsou brambory, kukuřice, fazole, pšenice a quinoa.

Údolím protéká řeka Colca, která však v  době naší návštěvy v listopadu (začátek peruánského léta) byla hodně vyschlá. Peru vůbec obecně bojuje s nedostatkem vody a to již hodně dlouho. Zastavujeme tu na několika místech na focení a kocháme se nádhernými scenériemi a obdivujeme dílo tehdejší pre-incké civilizace. V tom se ke mě nachomítne malý klučina s lamou, a aby si přivydělal, nechá se fotit. Poprvé se usměje, a podruhé hodí roztomile vylekaný obličej. 🙂

Colca kaňon – druhý nejhlubší kaňon na světě

Konečně přijíždíme do Colca kaňonu, druhého nejhlubšího kaňonu na světě. V nejhlubším bodě měří 3.400 m, což z něj dělá dvakrát tak hluboký kaňon než Grand Canyon v USA.

V kaňonu žije asi 50 kondorů andských (jak se dá z názvu odvodit), nicméně po hodině trpělivého sezení s dalekohledem v ruce jsme viděli asi 3, a to ještě hodně z dálky. Mladí do 1 a půl roku zůstávají v hnízdě, dalších 5 let dospívají a teprve v 7 letech jsou dospělí, což se pozná podle bílého límce a rozpětí křídel kolem 3m 30 cm. Mohou létat do výšky az 7.000 m n. m. a spí v jeskyních. Dali jsme si tu menší procházku podél kaňonu, při které jsme čekali, že se ukáže ještě nějaký z těch 47 dalších, ale marně. 

Jinak v kaňonu je pár vesniček, kde žije celkem asi 2.000 lidí. Elektřinu a telefon sem zavedli teprve před 2 lety. Lidé tu žijí převážně z toho, co si vypěstují, něco prodají v Chivay a okolních vesničkách – náklady se tu vozí na mulách a lamách po malých cestičkách.

V pozdních odpoledních hodinách přijíždíme zpět do Arequipy, kde si dáváme krátkou procházku a poté na balkóně u náměstí pisco sour a kocháme se pohledem na vulkán Misti osvětlený západem slunce a v hlavě se nám promítají dva bezvadné dny strávené v údolí Colca.

Sice mě trošku mrzelo, že jsme trek nenapasovali do rozvrhu, ale třeba to zůstane jako důvod se tam někdy vrátit 🙂 Byli jste někdo v údolí Colca a dali jste trek? Jaké to bylo?