Ostrovy Ballestas: Malé peruánské Galapágy

Ostrovy Ballestas, jemž je také přezdíváno Galapágy pro chudé, jsou skupinka ostrůvků poblíž městečka Paracas na jižním pobřeží Peru. Jedná se o skalní útvary vystupující z moře, jenž jsou obývány jihoamerickými lachtany a mnoha druhy mořských ptáků jako například guáno kormorány, Humboldtovými tučňáky, peruánskými pelikány, rybáky inka či tereji modronohými. 

Na ostrovy se pořádají dvouhodinové okružní plavby člunem, vyplouvá se z přístavu v Paracas. Hodně společností tu nabízí takové plavby, a všechny začínají obvykle v 8 hodin, jelikož pak je moře již hodně rozbouřené. Jedná se o otevřené čluny, takže je dobré mít s sebou nějakou ochranu proti větru, slunci, případně spršce vody. Také v přístavu prodávají klobouky s tím, že prý není neobvyklé dostat ptačí zásilku na hlavu. 🙂 My jsme si klobouk nekoupili a nic nám na hlavě nepřistálo, ale náhoda je blbec 🙂 Hlavní je mít záchrannou vestu a dostat v lodi místo k sezení – to je nutné si ověřit předem, jelikož nějaké společnosti se snaží lodě o nejvíc naplnit pro vyšší zisk, a účastníci jsou pak nemile překvapeni. Při cestě na ostrovy jsou občas vidět lachtani a delfíni vyskakující z vody, rackové a pelikáni lítají výpravám těsně nad hlavou. 

Při cestě k ostrovům plujeme kolem velkého pre-hispánského geoglyfu El Candelabra („svícen“), dlouhého +/- 150 metrů a širokého +/- 40 metrů, který pochází pravděpodobně z doby kultury Paracas (něco kolem 200 let před Kristem). Do dneška se přesně neví, jak vznikl – někteří si myslí, že byl vyryt lidmi za pomoci velkých kamenů a sloužil jako navigace námořníkům, někteří jsou přesvědčeni, že za ním jsou mimozemšťané. Ať je to již jakkoliv, geoglyf je i dnes ohromující. 

Když připlujeme k ostrovům, vítá nás skalní oblouk posetý sedícími ptáky. Někteří tu jen tak vysedávají a odpočívají, jiní přilétají či odlétají, někteří se tu procházejí po kamenech… Je to tu hodně „busy“!

Průvodce nám vysvětluje, že právě neuvěřitelná koncentrace několika druhů mořských ptáků na tak malých ostrůvcích byla důvodem dřívější těžby guáno ve velkém. Guáno je nahromaděný trus mořských ptáků, užívaný hojně jako organické hnojivo díky vysokému obsahu nutričních látek nezbytných pro růst rostlin. Díky hojnému počtu ptáků zde se vyprazdňujících, se tu trus hromadí do vrstev a posléze je těžen. Peru je největší světový producent tohoto hnojiva a hlavními ptačím producentem je guáno kormorán, peruánský pelikán a terej modronohý. Guáno bylo Inky považováno za poklad a kdokoli ubližoval ptákům, byl trestán smrtí. Během boomu těžby guána v  polovině 19. století bylo guáno vyváženo do zahraničí a bylo pomalu dražší než stříbro. Dnes jsou jeho tehdejší několikametrové zásoby již ztenčené a slouží převážně peruánským organickým farmářům. 

Vidíme tu všechny zástupce hlavních producentů guána. Na dolejší fotografii je terej modronohý.

Pelikán přelétává nad tereji a kormorány.

Dále pak guáno kormorán (na dolejší fotografii je to ten větší nalevo) a rybák inka (ti menší černí ptáci s červeným zobákem).

Vidíme také pár peruánských pelikánů hodně zblízka.

A konečně vidíme skupinku promenujících se Humboldtových tučňáků. Jeden jde jako první a z jeho výrazu se dá říct, že zkoumá terén, ostatní ho následují. Jsou roztomile vtipní.

Při plavbě kolem ostrovů dále obdivujeme lachtany a posloucháme jejich kvílení, které se občas ozývá o stěny skalních útvarů. Vyvalují se tu na stěnách, kam je vynese moře. Je to neskutečné. Tihle všichni tu žijí a ještě plno dalších je na lovu někde v moři. Mám strašnou chuť si je pohladit, ale člun nesmí plout úplně blízko, aby se zvířata nepolekala.

A tady je porodní pláž – místo, kam se v období porodů uchylují lachtaní samice. Je jich tu prý nespočet a často tu musí nechat malé, aby mohly sehnat obživu (což kolikrát trvá několik dní). Pokud má mládě štěstí a není mezitím napadeno staršími lachtany, přežije, ale ještě nemá vyhráno – matka ho poté musí najít v davu ostatních. 

Podél peruánského pobřeží je stále několik míst, kde se guáno hnojivo stále těží a tak tam sídlí vybraní lidé, kteří ho sbírají a staví na něm své živobytí – vydělají si tak dvojnásobek minimální mzdy v Peru. Tady je guáno stanice na Islas Ballestas.

U doků to otáčíme a vracíme se zpět do Paracas. Peruánští teenageři v našem člunu jsou z výletu nadšení – nepřestávají se smát a fotit selfie. 🙂 Tady je jeden z posledních pohledů na ostrovy Ballestas, kde kohabitují mořští ptáci a lachtani. (Ten černý pás na dolejší fotografii, to jsou ptáci.)

Po příjezdu do přístavu nás pak vítá několik Peruánců podél promenády, kteří využívají nenaplněné natěšenosti lidí přiblížit se ke zvířatům a nabízí za poplatek focení s pelikánem. Pelikán otvírá zobák a chytá do něj rybičky, které se mu hází.