Ponce: perla jižního Portorika

Dnes vám ukážu další kus Portorika a sice město Ponce a jeho okolí. Nejsem schopná všechny fotky a zážitky vtěsnat do jednoho článku, a tak plánuji ještě 2-3 další, ale ty budou spíše plážově zaměřené. 🙂 Snad vás to neotráví a doufám, že některé z vás tímto na tento překrásný karibský ostrov nalákám.

Krásné koloniální městečko Ponce, často označováno za perlu Jihu, je druhé největší a nejdůležitější město Portorika. Jméno nese po jistém Juan Ponce de León y Loayza, což byl vnuk španělského conquistadora Juan Ponce de León. My jsme si sem udělali výlet ze San Juanu a zůstali jsme zde tři dny. V tomhle článku vám povím, co je zde k vidění – vydejte se se mnou na návštěvu jižního Portorika!

Jak se tam dostat

Pokud chcete Portoriko procestovat, musíte si pronajmout auto. Veřejná doprava je totiž dost špatná, respektive není vůbec. Takže i my jsme sáhli do kapsy a vyklopili nemalou částku za pronájem auta na pár dní. Cena, za kterou jsme si auto „pronajali“ přes internet se tak na místě v agentuře navýšila pro non-USA občany o jejich speciální pojištění, plus dálniční poplatek a daň. Cesta z hlavního města San Juan sem po dálnici trvá něco kolem 1,5 hodiny a byl to teda občas adrenalin. Místní řidiči rádi slalomují a přes dálnici pobíhají leguáni, jeden nám zahučel pod autem – myslím ty leguány (R.I.P.). 

Ponce a okolí – Co tu vidět a dělat

Procházka centrem Ponce

První den jsme se jen tak poflakovali po městě, shlédli vše podstatné, prošli uličky plné krásných pastelových domků. K hlavním památkám v centru Ponce patří hlavní náměstí Plaza Las Delicias se lví fontánou, katedrála a historická požární stanice sloužící dnes jako muzeum pod jménem Parque de Bombas. Chtěli jsme se tu původně stavit v Muzeu Portorikánské hudby, ale bylo momentálně zavřené. 🙁 

Západ slunce, hudba a koktejl na Paseo Tablado La Guancha

Když jsme místním v San Juanu říkali, že se chystáme do Ponce, všichni mluvili o  La Guancha, moc fajn promenádě lemované palmami, odkud je krásný pohled na Karibské moře. A tak jsme tam pochopitelně zamířili hned první večer. 🙂 Je tu plno barů, kde si člověk může dát koktejl a pozorovat třeba pádlující surfaře nebo západ slunce. La Guancha je také skvělé místo, pokud chcete splynout s místními, na turisty jsme tu téměř nenarazili. Nedaleko je i pláž a park, kde večer po setmění trénují hudebníci. Tady jsme trávili hned dva večery, tak se nám tu líbilo. Má to tu neskutečnou atmosféru, natož ty západy slunce! 

U pláže jsem našla i tento osamnělý mangrovník…

Návštěva kávových plantáží

Na další den jsme měli naplánovaný výlet do hor s návštěvou kávových plantáží. Káva vyvážená z Portorika v 19. století byla ve světě považována za jednu z nejlepších. Bohužel zlaté časy pro vývoz portorikánské kávy netrvaly déle než jedno století, jelikož produkce po několika přírodních a ekonomicko-politických katastrofách značně klesla. 

Ráno jsme si domluvili návštěvu Hacienda Buena Vista, což je kávová plantáž založená v první polovině 19. století jistým Donem Salvadorem de Vives, považována za jeden z nejlepších příkladů portorikánské kávové plantáže. Dnes je plantážní stavení obklopené subtropickým lesem ve vlastnictví konzervačního fondu Portorika, které ho provozuje jako muzeum. Náš průvodce Ángel nás vzal nejprve dovnitř plantážního domu, kde je k vidění dobový nábytek, poté jsme se vydali lesem k vodopádům, prošli si místnost, kde se sušila kávová zrna, viděli jsme jak fungoval mlýn na kukuřici poháněný vodou, který je stále funkční a je to jediný známý prototyp Barker turníny (pokud to někomu z vás něco říká).

Panoramická cesta

Poté jsme se vydali směrem na Ruta Panorámica, asi 270 km dlouhá síť sekundárních silnic táhnoucích se pohořím Cordillera Central. Cesta nás vedla malýma vesničkama a sem tam se naskytl pěkný pohled na okolí, sem tam nějaký ten vrak.

Výlet do suchého lesa v Guánice

Poslední den v Ponce jsme strávili v okolí suchého lesa Guánica, což je pravý opak krajiny na severovýchodě Portorika, kde pro změnu najdeme tropický deštný les. Krajina v Guánice je díky nedostatku srážek dost vysušená a tak tu najdeme různé křoví, kaktusy a mrtvé stromy. Nachází se zde několik tras rozdílných tras a náročností, my se vydali k jednomu z nejvyšších bodů, odkud nám slibovali pěkný výhled na okolí a pobřeží. Během pocházky to kolem neustále někde šustilo, přes cestu nám přebíhaly ještěrky a z korun stromů a kaktusů hvízdali různí ptáci.

Pláž Tamarindo

Po dvou hodinách v suché lese a na přímém poledním slunci přišlo vhod odpoledne na pláži. Strážce v lese nám poradil pláž Tamarindo, kde jsme si pak krásně zaplavali – voda byla klidná a bez vln. O podívanou se nám tady postarali pelikáni, kteří se po zobáku vrhali střemhlav do vody, takové kamikadze nálety. 🙂 Navíc na pláži krom pár místních skoro nikdo nebyl, takže jsme si užili pěkného klidu předtím, než jsme zamířili na rušnější východní surfařské pobřeží.

Kde a co jsme jedli

El Negozio de Panchi

Na první večeři nám místní doporučili tuhle restauraci nacházející se 10 minut autem od centra. Chlapík na parkovišti nám sdělil, že mají plno, ale nám to nedalo  a řekli jsme mu, že jsme kvůli téhle restauraci přijeli až z Belgie – a to byla mocná věta. 🙂 Hned zavolal šéfa, který nás přivítal s tím, že Belgii má moc rád, že jezdí často do Evropy. Chvíli jsme se bavili a pak nám improvizovaně připravil stůl na terase, kde jsme seděi o samotce. Bavil se s náma i dál, než nám přinesli jídlo. Byl to velice kultivovaný člověk, milovník Evropy a rozumněl evropským vínům. Na jeho doporučení jsme si dali dvě sklenky Ribera del Duero co měl v nabídce, a dost nám chutnalo. Pak přinesli jídlo – mě lososa ve sladkokyselé omáčce s pyré z juky, Sebovi nějakou místní rybu a pyré s nějakým latinskoamerickým bramborem a ovocem, ale jména vám neřeknu. Šéfík se stavil ještě párkrát během jídla se zeptat, jak chutná a zase jsme se zakecali. Bylo to moc milé a jídlo vynikající – takovéhle momenty patří k těm nejhezčím, co máme se Sebem na cestování rádi. 

Street Food

Na hlavním náměstí Plaza Las Delicias jsou nějaké pojízdné stánky a v jednom nás zaujala organizovanost a plno čerstvé zeleniny, tak jsme si tam dali k obědu jakousi tortillu plněnou tím, co si zákazník naporoučel. Řekla jsem si o jednu právě s tou zeleninou a sýrem. Snědli jsme si to v parku a zbylým chlebem krmili holuby. 🙂 

Sabor y Rumba

Na poslední večeři v Ponce jsme zašli do této restaurace situované v malém patiu, kde byl zrovna koncert nějaké kytaristky. Bohužel tu opět neměli nic čistě vegetariánského, a tak jsem si dala krokety s treskou a zeleninou. Seb neodolal a šel do hamburgeru s plantejnovými chipsy. Jídlo tu nebylo špatné a obsluha velice pozorná. Bylo to fajn poklidný večer.

Kde jsme byli ubytovaní

V Ponce jsme měli zabookované ubytování v hotelu Belgica (jak jinak) :-)) situovaného hned u hlavního náměstí Las Delicias. Je to krásný hotýlek a personál byl strašně moc milý. Jediné, co mi vadilo, tak bylo plastové nádobí u snídaně.

Tak to by bylo všechno o jihu Portorika tak, jak jsme ho stihli zažili my. Další den nás čekal přesun do Luquillo, ale o tom až v nějakém dalším článku.

Byli jste někdo v Portoriku nebo měli jste někdo podobné zážitky jinde? Dejte mi vědět v komentářích pod textem! 🙂