Ještě předtím, než začnou prázdniny, tu mám pro vás pár nápadů ohledně Toskánska. Tentokrát se podíváme do jižní poloviny tohoto malebného regionu a do míst, která jsme navštívili při naší poslední cestě tam. V srpnu se ve středověkých městech v jižním Toskánsku koná několik středověkých slavností, jež dají speciální atmosféru již tak pěkným místům. A já se s vámi dnes podělím o naše zážitky.
Jen zmíním, že toto není nějaký seznam, jen výčet pár míst a slavností, na kterých jsme se ať už plánovaně nebo s překvapením ocitli. Adeline byly tehdy 4 roky a vzhledem k tomu, že je často na takových oslavách spousta hluku, někde jsme raději do centra dění nevstupovali. Třeba někdy jindy. Nicméně program najdete třeba na stránkách Toskánské agentury pro podporu turismu.
My jsme do Toskánska přijeli autem z Belgie, ale pokud se vám nechce řídit celou cestu až sem a pak ještě mezi jednotlivými místy, doporučuji letět třeba do Florencie nebo Pisy a poté si pronajmout auto na místě.
Co se týká místa pobytu, my jsme si zamilovali Borgo Villu Certano, o které jsem již psala zde.
Tak a teď už jdeme na ty svátku v jižním Toskánsku! 🙂
Siena a její slavné Palio
V samém srdci Toskánska najdete středověké město Siena, jenž je i jedno z nejkrásnějších míst v Itálii a domovem nejstarší bance na světě – Banca Monte Die Paschi di Siena. Když jsme byli poprvé jako rodina v Toskánsku, chtěli jsme tam zajet, ale nějak nám to nevyšlo. O to více jsme se těšili teď, dokonce tak moc, že jsme si nedaleko rezervovali ubytování hned na tři noci. První den naší návštěvy se zde konalo Palio. Pokud máte rádi koňské závody, tak tohle je pro vás.
Jde o nejslavnější závod koní v Itálii a nejvíce očekávaná letní událost v Toskánsku. Její kořeny sahají až do středověku. Palio se v Sieně koná dvakrát ročně a trvá 4 dny (29. června – 2. července a 13. – 16. srpna). Hlavní závod se koná na hlavním náměstí Piazza del Campo, kde stojí dokola tribuny a obchody i restaurace jsou tam po dobu konání závodů zavřené. Nicméně hlavnímu závodu vždy předchází procesí a poté komunitní večeře v ulicích. Město je vyzdobené vlaječkami čtvrtí (neboli contradas) a lidé taktéž nosí různé šátky s emblémy. To proto, že jde o soutěž mezi jednotlivými čtvrtěmi města – každý rok se závodu zúčastní 10 ze 17 čtvrtí. Jak si asi dokážete představit, v historickém jádru Sieny je tedy během těchto 4 dní velmi rušno. Najíst se večer v restauraci bez rezervace bylo celkem nemožné, jedině pak kus dál od centra.
My jsme se pak do Sieny ještě vrátili během jednoho z posledních dní prázdnin, abychom si město prošli v klidu. Na památku jsme si koupili tři šátky s emblémem dikobraze, protože ten samý měli ve ville, kde jsme spali, a také proto, že se nám barevně nejvíce líbil a Adelinku to zvíře fascinuje. A tady je pár míst, která mohu doporučit: obchod L’Eerborario kde najdete úžasné parfémy a fytokosmetiku vyrobenou v Itálii, do pekárny a cukrárny Buti pasticceria na něco hodně dobrého k snídani a nebo na něco sladkého ke kávě, a dále pak restaurace La Taverna di Giuseppe na typickou toskánskou večeři v krásných autentických prostorách staré Sieny z dob Etrusků.
Zpátky do minulosti v průběhu slavnosti Volterra AD 1398
Volterra je známá jako město alabastru a taktéž místo s významným dědictví po Etruscích – najdete tu i muzeum tomu zasvěcené – Museo Etrusco Guarnacci. Každou druhou a třetí neděli v srpnu se tu koná slavnost Volterra AD 1398, kdy se Volterra vrátí zpět do středověku. Městem procházejí procesí rytířů, dam, žonglerů, sokolníků, muzikantů, obchodníků, ale i poddaných. Můžete si zakoupit vstupenky a zúčastnit se různých workshopů, prohlídek a turnajů. Hodně toho je na hlavním náměstí, kam vás bez vstupenky nepustí. A také si musíte zakoupit středověkou měnu „grosso“ za kterou si můžete koupit jídlo a pití přímo na slavnostech (v restauracích a barech vám stačí eura).
My jsme se sem dostali až později odpoledne – bylo tu už dost hlučno, Adél byla trochu unavená a bylo horko, tak jsme si město pouze prošli a nasávali atmosféru kdykoliv jsme potkali procesí. Při nejbližší příležitosti jsme zapluli na drink nebo na zmrzlinu, a také nakoupili nějaké maličkosti z alabastru. Ale i tak to bylo moc fajn!
Rychlá zastávka v San Gimignano
Malé středověké město na kopci s ikonickým panoráma pěti věží a románskou a gotickou architekturou leží nedaleko Volterry a tak jsme sem najeli ještě též den. Tady se zrovna žádný svátek nekonal, a tak jsme si dali sklenku vína na jednom poklidném náměstí mimo rušnou zónu a poté procházku na hlavní náměstí, kde jsme se i navečeřeli. Nicméně na to, že se tu zrovna nic nekonalo, tu bylo rušněji než ve slavnostně oděné Volteře.
Válení sudů do kopce a chuť Montepulciana během Il Bravìo delle Botti
Také si představíte lahev červeného vína když slyšíte Montepulciano? To proto, že odsud pochází Vino Nobile di Montepulciano známé především díky silným třešňovým a švestkovým podtónům místní odrůdy Sangiovese. Ano prosím! Nicméně Montepulciano je velice bohaté nejen co se týká vína, ale i historie a umění, jeho základy sahají do dob Etrusků. Od dob středověkých si vysloužilo důležité místo v regionu co se týká kultury a architektury.
Podobně jako v Sieně a Volteře, i zde jsme se mohli ponořit do dávných dob díky místním slavnostem. Poslední srpnovou neděli se tu totiž koná Il Bravìo delle Botti di Montepulciano. Podobně jako sienské Palio, i zde jde o závod mezi čtvrtěmi města – jen se nejedná o koňské závody, ale atleti zde soutěží v běhu strmými ulicemi historického centra ve skupinkách po dvou a před sebou valí sudy vážící 80 kg (to prý nahradilo dřívější koňské závody) až do cílové linie před katedrálou na hlavním náměstí. Před závodem také tímto malebným starým městem prochází historické procesí.
My jsme se přijeli v brzkém večeru a jelikož jsme měli hlad, nějakým způsobem jsme se ocitli na ulici u jednoho velkého stolu spolu s místními. Vyměnili jsme eura za nějaké žetony a najedli se z výběru vařených jídel. Atmosféra byla nejúžasnější. Pak jsme si prošli zbytek města až nahoru na náměstí, kam přibíhali poslední soutěžící se sudy. Cestou nahoru i dolů bylo sem tam slyšet valící se sud s běžci, no co vám budu povídat – originální a zábavná podívaná!
Renesanční oživení Pitigliana během Festa della Contea
Tohle městečko bylo pro nás samo o sobě taková třešnička na dortu – jedno z nejkrásnějších, které jsme v celém Toskánsku viděli. Středověké město postavené na samém vrcholu sopečné horniny působí již z dálky téměř neskutečně. Úzké uličky s domy starými tak, že by mohly vyprávět tisíc příběhů. Výhledy do okolní vlnité krajiny s cypřiši, malé obchůdky s unikátními řemeslnými výrobky a krásnými věcmi, restaurace s lokální toskánskou kuchyní, a všichni ti lidé žijící v obci, kde to vypadá, že se tak trochu zastavil čas… ach, co vám budu vyprávět, byli jsme tu hned dvakrát. 😀
Když jsme sem poprvé přijeli, vypadalo to, že jsme se probudili v časech Renesance. Jak jsme se přibližovali k bráně do starého města, šel nám naproti průvod s elegantně oblečenými pány a dámami. Následovali je muzikanti, žongleři, šašci a tanečníci. Ti se pak všichni zastavili v kruhu a břišní tanečnice začala tančit, poté kejklíři předváděli různé kousky, a do toho hrála živá hudba. Když jsme poté prošli bránou dovnitř, procesí se rozestoupilo na hlavním náměstí před palácem a dámy s pány začali tančit. Lidé opět tleskali. Ale bylo jich tu podstatně méně než ve Volteře či Sieně. Od jednoho z obchodníků na trhu jsme se dozvěděli, že se tam právě konala Festa della Contea – slavnost opakující se v Pitiglianu každou druhou půlku srpna po dobu tří dnů. Součástí je procesí a folklorní vystoupení s živou hudbou jemuž jsme byli svědky, trhy s dobovou kulturní a uměleckou tematikou, banket s ochutnávkami vína a místních specialit, a turnaj Palio Dei Rioni kdy proti sobě soutěží opět jednotlivé části města.
Navečeřeli jsme se v Il Tufo Allegro coz nebula špatné, ale trochu předražené vzhledem k tomu co bylo na talíři. Ale chtěli jsme jíst venku a to moc výběr nebyl, nicméně jejich interiér mi přišel také lákavý – zvlášť ta část, která vypadala jako vinný sklípek. Když jsme tu byli podruhé, sedli jsme si na jídlo do první restaurace, kde měli mé oblíbené ravioli s máslovo-šalvějovou omáčkou – Angiolina se jmenovala, a to bylo příjemné.
Děkuji, že jste dočetli až sem a doufám, že se vám dnešní příspěvek líbil. A jaké slavnosti uchvátili v jižním Toskánsku vám? Dejte mi vědět do komentáře a prospějete tak i ostatním čtenářům. Děkuji předem za sdílení vašich zkušeností 🙂
V tomto článku si projdeme Sienu, Volterru, San Gimiano, Montepulciano a Pitigliano. V dalších postech vám pak sepíšu něco o výletu do Val d’Orcia a pobytu v Maremma. Pokud plánujete dovolenou v Toskánsku a rádi byste mé tipy dostali přímo do emailu, neváhejte se mi upsat k odběru novinek (žádné zbytečné maily, jen kvalitní články). Nově mne také najdete na Substack!