Ještě než začnou prázdniny, mám pro vás pár tipů pokud se chystáte do Toskánska, popřípadě rádi byste někam k moři i za kulturou, ale ještě nevíte kam – pak už nehledejte a čtěte dále. V následující sérii příspěvků vás vezmu do nádherné části jižního Toskánska, kterou jsme měli tu čest navštívit minulé léto. Opět to byla skvělá dovolená i s naší tehdy čtyřletou dcerkou. Náš původní plán byl stanovat v kempu v okolí Grosetta – užít si pláž, ale také krásy jižního Toskánska. Nicméně nás na poslední chvíli napadlo strávit tři noci v okolí Sienny. O tom, jaký byl náš pobyt v krásné vile Borgo Villa Certano a výlet do Monteriggioni, je první ze série příspěvků o Jižním Toskánsku.
Dnes to tedy bude o této krásné vile a na konci se dočtete také, jakou souvislost to mělo s návštěvou Monteriggioni (napovím vám: někdy nám ty nejlepší cestovatelské zážitky přinesou lidé, které potkáme po cestě). 😉 Pokud hledáte hezké ubytování s duší a historií v samém centru Toskánska, jakožto základnu pro výlety do okolí a kde můžete zároveň relaxovat v přírodě, pokud zrovna nevyletujete, mohlo by to být pro vás to pravé. My si to místo nemůžeme vynachválit, nějakým zázrakem jsme se tu cítili jako doma.
Náš pobyt v krásné Borgo Villa Certano byl kouzelný. Dorazili jsme v noci, takže alej vedoucí k vile jsme objevili až druhý den ráno. Klíče k našemu apartmánu Granaino jsme měli schované v bezpečnostní schránce. Byt byl ve druhém poschodí a prý v něm v 15. století pobýval známý malíř Lorenzo di Pietro, známý jako Il Vecchietta. Byla tam jedna ložnice pro dva s typickým toskánským dřevěno-terakotovým stropem a kovovou toskánskou postelí, obývací pokoj s možností přistýlek (Adeline si užila spaní na pohovce!), vybavená kuchyň a koupelna.
Ráno po dlouhé cestě jsme se probudili za zvuku kropení zahrádky a když jsme vykoukly z okna, po okně v prvním patře se promenádovala kočka, jakmile nás zahlídla, sedla si a pózovala. Zatímco jsme s Adelinkou připravily stůl, čaj a kávu, Steven sjel do místní pekárny pro nějaký ten řemeslný chléb a hříšné dobroty (dlouho jsme se neviděli, pistáciové pečivo!). Při mytí nádobí jsme se kochali výhledy do krajiny s cypřiši a vinicemi (to je naše) a vila si nás postupně získávala.
Během našeho pobytu zde jsme navštívili Sienu, Volterru, San Gimignano a Monteriggioni. O prvních třech zmíněných se dočtete v dalším článku, ale Monteriggioni jsme zde nechala speciální prostor, v druhé půlce tohoto příspěvku.
A pokud jsme zrovna nikde nejezdili, trávili jsme čas (zvláště pozdní poledne a brzké dopoledne, kdy bylo silné slunce) relaxováním ve stínu modřínu a olivovníků na rozlehlé zahradě, a kochali se výhledem do naší oblíbené scenérie = krajiny poseté olivovníky a vinicemi. Tak poklidné místo, tolik ticha – tak dobíjející. Měli jsme také knížky a piknikové vybavení s sebou, a nic víc jsme nepotřebovali. Večer jsme si sem vyšli se sklenkou organického Chianti, které na nás čekalo v ubytování jako pozornost, a pozorovali hvězdy, které zrovna padaly. Žádný světelný smog, jen příroda kolem, takže viditelnost byla skvělá, a Adeline byla z hvězd unešená. Měly jsme pak dlouhé rozhovory na téma padajících hvězd. 🙂
A teď k tomu, proč jsme se zde cítili jako doma. Zarezervovali jsme si nocleh na tři noci, nicméně paní majitelka měla volný apartmán jen na první dvě noci, ale vyšla nám vstříc a zařídila nám přespání i na tu třetí noc (to vše s ní Steven zařizoval přes Watsup). Třetí den jsme se tedy přestěhovali do ještě krásnějšího pokoje – zřejmě velice ceněného v rodině – přišlo mi, jako by byl plný vzpomínek… knihovna byla plná zajímavých naučných knih, povlečení jemně modré a bílé barvy citlivě ladilo s tmavým dřevěným historickým nábytkem, na prádelníku nějaké krabičky a dekorativní předměty s tematikou Sieny.
Měli jsme k tomu pokoji velký respekt, a moc jsme si vážili, že nás sem vůbec pustili. Ten den, kdy jsme se stěhovali, jsme si také povídali s tou milou starší paní, která tam převléká postele, pere a připravuje pokoje a byty pro další hosty. Zrovna připravovala ten náš pokoj, ale mezitím nám nabídla, že nám vypere i nějaké prádlo, když mě viděla, jak jsem se v umyvadle snažila vyprat skvrnu od melounu na Adélky šatičkách. Vyprala a dokonce vyžehlila, až mi to bylo blbé, že s námi měla tolik práce… ale ona vše dělala s úsměvem – stále ho vidím…
Už jsem vám popsala tu ohromnou zahradu, ale návštěvníci mají přístup i do jiných míst patřící k pozemku a otevřených částí vily. A tak jsme objevili kapličku a nebo vinný sklípek plný obrovských dubových sudů. Už to taky vidíte, tu svatbu tady? 😀 Ta milá starší paní nám také ukázala zřejmě tu nejkrásnější místnost v celé vile, evokující takovou magickou zahradu – jsou tam nádherné ručně malované stěny, po kterých se linuly stromy, růže, šípky, máky a luční kvítí, poletující motýli, ptáčci a hmyz. Adélka, ale i já, jsme se tu cítily jak Alenka v říši divů. Bylo tam ještě pár bílých balonku z oslavy narozenin, a tak jsme se tu s ní zabavily celkem dlouho. U recepce je malinký obchůdek, kde můžete zakoupit místní produkty jakožto víno a olivový olej původem z Certana. Já si zde koupila ručně šité pytlíčky s levandulí, který nám visí ve skříních a připomíná nám tohle krásné místo po celý rok. A možná se sem někdy vrátíme!
Monteriggioni
Výše jsem psala o té milé paní, co nám během našeho pobytu v Borgo Villa Certano připravila druhý pokoj na další noc. Během našeho rozhovoru jsme se jí ptali, jestli by nám nedoporučila nějaké méně známé místo poblíž, které by stálo za návštěvu. Něco, co ona sama má moc ráda. A ona bez váhání odpověděla jedním slovem, jedním dechem a s dlouhým srdečným úsměvem: Monteriggioni. Stále si pamatuji ten úsměv, který hovořil za tisíc slov. A nebyli jsme zklamaní.
Monteriggioni je opevněné město nedaleko Sieny. Bylo postaveno na začátku 13. století za obranným účelem na kopci. A jde o klenot mezi menšími středověkými městečky v okolí. Prošli jsme si ho celkem rychle, je malinké, ale další rozměr tomu dala procházka po hradbách, odkud vidíte všude do okolí. Uvnitř je kostel, menší uličky s obchůdky a pár restaurací, kde se můžete stavit na nějakém osvěžení či jídle.
Děkuji, že jste dočetli až sem a doufám, že na vás alespoň trochu dýchla atmosféra tohoto skvělého místa. V příštím článku se můžete těšit na slavnosti, které nám cvrnkly do nosu během návštěvy jižního Toskánska. Pokud plánujete dovolenou v Toskánsku a rádi byste mé tipy dostali přímo do emailu, neváhejte se mi upsat k odběru novinek (žádné zbytečné maily, jen kvalitní články). Nově mne také najdete na Substack!