Krajina jako z jiné planety v rezervaci Paracas

Na jižním pobřeží Peru nedaleko města Pisco se rozprostírá přes 45 mil. let stará přírodní rezervace Paracas a jde o jednu z nejzajímavějších oblastí v Peru z hlediska historie, biologické diverzity, paleontologie i geologie. Pocházela odsud jedna z nejvyspělejších pre-Inckých civilizací (cca mezi léty 900 př. n. l. – 200 n.l.). Lidé Paracas byli známí zvětšováním lebek dětí a prováděním operací, u kterých používali vývar z kaktusu San Pedro, který má prý jednak halucinogenní, ale také i anestetické účinky. Dodnes se vedou spory o tom, zda šlo o pozemskou kulturu. Dnes tu žije nespočet zvířecích druhů: více jak 300 druhů mořských řas, na 500 druhů kroužkovců a členovců, 168 druhů ryb, 10 druhů plazů a 36 druhů savců a přes 200 druhů ptáků (mezi nimiž například peruánští pelikáni, Humboldtovi tučňáci, chilští plameňáci, a jiní). Turisté sem jezdí obdivovat přírodní krásy a zvířata, která tu jsou k vidění. Pouštní krajina Paracasu je opravdu zvláštní a často tu nevidíte ani živáčka, a tak má jeden pocit, že se ocitl na jiné planetě…

Do rezervace přijíždíme s taxi průvodcem jménem Freddy z cestovní agentury Lluvia de Arena, který nás postupně bere na různá místa, kde nám zastavuje a jdeme se projít. Při tom nám vysvětluje, že Paracas se rozkládá na 335 mil hektarech, kde 65 % tvoří mořské teritorium a 35 % poušť. Hlavními příjmy oblasti jsou rybolov a cestovní ruch (jak jsme ostatně sami poznali za jedno odpoledne). Silnice, po které přijíždíme, je postavená ze soli a dále pak v rezervaci je cesta pro auta vyznačená kamínky.

Jedna z prvních zastávek je u zajímavé pláže Supay. Slovo supay pochází z jazyku Quechua a znamená ďábel. To díky ďábelským vlnám, které tu obrušují útesy. Jedná se o útesy pocházející z doby Eocén, na kterých jsou vidět horizontální vrstvy tvořené fosilními organismy, vulkanickým prachem a jinými prvky vylučovanými při erupcích. 

Z pláže také vidíme ostrůvek Zarate, který doslova vyčnívá z vody. 

Kontrast barev je tu neuvěřitelný – sytá žlutá a okrová barva písku a útesů s tmavě modrou barvou oceánu, různé odstíny půdy. Freddy říká, že tu jsou celkem 3 druhy půdy: červená – oxid železitý, bílo-žlutá – sůl a hnědá – hlína. 

Na některých místech jsou vidět pozůstatky zemětřesení z roku 2007 (které silně postihlo centrální část pobřeží Peru a okolní města Pisco a Ica nesla velice špatné následky): například ze skalního útvaru vzniklého erozí větru a moře, nazývaného Katedrála (na dolejší fotce), zbyla pouze část – můstek spojující skalní ostrůvek s pevninou se zbortil a „katedrála“, která předtím připomínala Étretat ve Francii, dnes vypadá takto:

Časté jsou tu také trhliny v půdě, které po sobě zemětřesení zanechalo.

Freddy si dává pauzu a nechává nám půlhodinku na romantickou procházku po pláži, kde nacházíme zbytky různých bytostí…

Naštěstí nám přicházejí dělat společnost i nějaké živé 🙂

Freddy o sobě tvrdí, že při své práci se z něho již stal profi fotograf – posuďte sami 🙂 

A jedna s Freddym 🙂

Jednou z nejhezčích scenérii, kterou navštěvujeme, je Playa Roja. Břeh pláže je zbarven do červena částicemi magmatického kamene, jež jsou sem donášené vlnami z nedalekých útesů Santa Maria a usazují se tu na břehu.

Nedaleko Playa Roja je rybářská laguna, kde se pro hladové účastníky zájezdu nachází i restaurace. Přeci jen je tu nějaký lidský život. Freddy říká, že nejlepší ryby, co jsou v Peru k dostání, jsou Chita a Corbina (obě později ochutnáváme v Ice a Paracas, a dáváme mu za pravdu – lepší ryby jsme v životě nejedli).

Následuje menší procházka a běhání po písečných kopcích obklopujících rybářskou lagunu, Freddy na nás čeká v autě.

Odjíždíme z rezervace po solné silnici a poslední zastávka je u vyhlídky na Chilské plameňáky, které však vidíme pouze z dálky.

Jak se dostanete do přírodní rezervace Paracas:

Ze stejnojmenného městečka Paracas máte 3 možnosti: na kole (pokud máte celý den), organizovaným zájezdem autobusem, nebo s privátním taxi průvodcem. Do městečka Paracas pak jezdí autobusy z Limy a Arequipy (cesta z Limy nám trvala 4 hodiny po Panamericaně – žádné zdržení a plynulá cesta). Od autobusové zastávky je to cca 5-10 minut pěšky do centra městečka Paracas. (Pro více informací o autobusovém spojení se podívejte na internetové stránky společnosti Cruz del Sur.)

V městečku Paracas je pár ubytovacích zařízení pro případ, že byste tu chtěli strávit noc či dvě – nudit se tu určitě nebudete, jelikož kromě rezervace Paracas si tu můžete ráno udělat 2-hodinový výlet člunem na ostrovy Islas Ballestas, kterým se přezdívá malé Galapágy, nebo se odsud vydat na písečné buggy a sandboarding do Huacachiny (cca 1,5 hod cesty autobusem) – ale o těchto aktivitách někdy příště.

Tip na ubytování: útulný hostel Kokopelli s příjemnou mladou obsluhou, bazénem, zahradou, vchodem na pláž a barem se nachází 3 minutky pěšky od promenády s restauracemi, 5 minut pěšky od přístavu, odkud plují čluny na Islas Ballestas. V hostelu vám ochotně zarezervují výlety a průvodce vás osobně vyzvedne. 🙂

Najdete tu také nemálo restaurací, kde určitě ochutnejte zdejší vynikající ryby Corbina a Chita. Dobrá restaurace je El Delfin Dorado či Juan Pablo. V Juanovi zrovna byl pohřeb, tak jsme večer zašli do El Delfin Dorado a nelitovali jsme – mají tu totiž výbornou chitu v hráškové omáčce, doprovázenou fazolovým pyré a banánovými chipsy.

Na jakém jiném místě jste si naposledy připadali téměř jako na jiné planetě? Komentujte, sdílejte, a cestujte! 🙂