To bylo takhle jednou na jaře… sedli jsme si se dvěma kamarády, co by někam jeli na pár dní, když máme v květnu volné 4 dny. Bylo nám celkem fuk kam, prostě jsme chtěli vypadnout někam do hezké přírody a objevit nový kout světa. Vyšlo z toho Tenerife.
Tenerife je největším ostrovem Kanárských ostrovů, patřícím ke Španělsku a ležícím v Atlantickém oceánu, přibližně 100 km od pobřeží Maroka. Ostrovy jsou sopečného původu, o čemž vypovídá místní krajina, jež místy připomíná měsíční krajinu, nebo i černý písek na některých plážích. Na ostrově najdete nejvyšší bod Španělska, Pico del Teide (3718 m n.m.), ležící v národním parku El Teide.
Letěli jsme z Bruselu přibližně 5 hodin. Hned na letišti jsme si pronajali auto a jeli do hotelu. Kamarád sehnal nějak výhodně úžasný hotel přímo u pláže, kde nám původně omylem přidělili špatný pokoj, a pak jako omluvu rovnou apartmán pro 6 (my byli 3) s dlouhým balkonem a výhledem na moře. Taková omluva mi dokáže zcela vygumovat dlouhé čekání a problémy spojené s počáteční frustrací 😉
Jak je patrné z fotek našeho příbytku, probuzení bylo naprosto luxusní! Krátce po snídani vyrážíme na prozkoumávání ostrova.
První den se vydáváme na východní pobřeží ostrova. Jako první míjíme pyramidy v městečku Güímar. Jedná se o etnologický park se šesti pyramidami postavenými z lávových kamenů. Kdy byly postaveny se přesně neví a kolem jejich původu je dost spekulací. (Dovnitř jsme nešli, jelikož nás čekal nabitý program, takže vám je přesněji nepopíšu.)
Pokračujeme směrem pláž Las Teresitas na koupání. Vzhledem k tomu, že dopoledne bylo dost ošklivo, se to po obědě vyčasilo. Na pláži je pěkně, jsou tam stánky, kde míchají koktejly a hrajou latinsko-americkou hudbu – bailamos!!
Večer jsme si pak prošli hlavní město ostrova, Santa Cruz de Tenerife. Plno obchodů, barů a restaurací. Zašli jsme na večeři, a jelikož neměli žádné vegetariánské jídlo, byla jsem nucena dát si rybu… No co, občas jsem si jí v zimě dala, když si o ní tělo řeklo, ale stejně mi to bylo trochu proti srsti. Ryba byla dle mého přesolená, takže nic moc.
Druhý den ráno vstáváme a vydáváme se do národního parku El Teide a na výšlap na sopku. Konečně uvidím sopku, a co víc, vylezu na ní (nebo spíš budu vyvezena lanovkou)! Jsem šíleně šťastná a kluci jsou také motivovaní…
Stoupáme výš a výš a postupně se dostáváme nad mraky, ten vzduch, ta nekompromisně modrá obloha – tohle se v Belgii hned tak nevidí. Ano, jsem tady a teď opravdu hrozně šťastná! Užívám si každý malý moment a doufám, že hned tak neskončí…
A konečně, tady je naše sopka Pico del Teide! Je to komplex dvou vulkánů: Pico el Tejde (3718 m) a Pico Viejo (3134 m) a jedná se o třetí největší sopku na světě. Sopka byla naposledy aktivní na počátku 20. století.
Barva lávy závisí na jejím složení, ale hlavně na věku. S věkem oxiduje a čím starší, tím nabírá zrzavý nádech.
V pokladně na lanovku se dozvídáme, že na samotný vrchol sopky mohou jen lidé, kteří si zarezervují prohlídku po internetu. Jsem trochu smutná, ale s klukama si říkáme, že na ostrově nejsme naposledy, a že tedy příště :). Stoupáme tedy zatím alespoň tam, kam nás pustí lanovkou, a kocháme se kráterem.
Tahleta zvláštní rostlina je se nazývá latinsky Echium wildpretii, anglicky bugloss. Je to zdejší endemit a dorůstá až 3 metrů.
Nahoře je božsky, sice trochu zima a při popoběhnutí se už malinko hůř dýchá, modrá barva oblohy se mi dost líbí a cítíme se všichni skvěle.
Máme to jen tak blizoučko, přesto nemůžeme jít za oplocenou část, jelikož jsme se nezaregistrovali na tom blbém internetu. No, měli jsme si holt lépe prostudovat terén před cestou. Poučení pro příště!
Nasedáme do lanovky a sjíždíme dolů. Projíždíme dále parkem a kocháme se místní „měsíční krajinou“.
A samozřejmě musíme zanechat stopu 🙂
Pomalu klesáme a máváme Picu del Teide…
Přijíždíme do Puerto de la Cruz, malého městečka s hezkým historickým centrem.
Třetí den se vydáváme směrem na západní pobřeží. Cestou míjíme plantáže banánovníků. To je banánů, že z toho dělají i alkohol! Večer v jedné restauraci se nám podaří ochutnat i banánový likér.
Dorážíme k útesům, které se právem jmenují Los Gigantes, jelikož se tyčí do výšky 500-800 metrů.
Stavujeme se v Puerto Santiago, kde je krásná pláž s černým pískem.
Pokračujeme více na jih k vyhlášeným plážím Los Cristianos a Las Americas, kde strávíme zbytek odpoledne plaváním.
Naše poslední večeře je v restauraci blízko hotelu, kde si dáváme sangrii a roládu ze sole se zeleninou a rýží. Musím říci, že mě zdejší pobyt naučil jíst ryby a dnes si je běžně dávám v restauracích, pokud nemají něco dobrého bezmasého.
Poslední den před odletem zůstáváme nedaleko hotelu, na pláži El Médano, s výhledem na horu La Montaňa Roja. Dost fouká vítr a ulítávají nám věci, takže je sranda. Z pláže je vidět na letiště, nad kterým se míjejí přistávající a odlétávající letadla. Večer dojde na nás…
Odjíždíme na hotel pro bagáž a dáváme na nějaký čas sbohem slunci, modré obloze, palmám, aloe vera a kaktusům po cestě. Vzlétáme a všichni tři víme, že se jednou vrátíme a probádáme ostrov lépe.
Za pár fotek děkuji také kamarádovi Pavlovi 🙂
2 comments
Krásné fotky 🙂 Zrovna min. týden jsem slyšela vyprávění o Tenerife od známých, kteří odtamtud před nedávnem přiletěli. Lákali nás, jak je tam krásně. (I když pro nás je to asi ještě umocněno tím, že ten pobyt by tam pro nás nebyl asi tak úplně běžný, hodně meditační, uklidňující, nabíjející :-))
Vidím to tak, že zítra uslyším od dalšího známého, který tam byl s nimi, pár dalších lákavých příběhů…
Ach jo… proč mám poslední dobou pocit, že bych zas chtěla jet tam či onam?? :-)))) Asi mi to už chybí. A moc se těším na dovču v Turecku 🙂
Děkuji! 🙂 pokud chcete meditovat, tak je tam plno míst, která k tomu přímo vybízí.. zvlášť tam nahoře v národním parku, daleko od civilizace… jak jsem psala, byli jsme tam v květnu a to tam byl dost klid – i v letoviscích, poloprázdné pláže. Ale jsem si jistá, že i v Turecku si najdete nějaká místa na odpočinek – Turecko je také krásná země, přeji Vám krásnou dovču! 🙂