Těhotenství a porod v Belgii: Má zkušenost (část II)

by Michaela

V minulém článku jsem popsala, jaké je to být těhotná v Belgii, jak proíhají kontroly, jaké jsou možnosti mateřské dovolené  a co si musíte zařídit jako zaměstnaná před porodem. Pokud jste článek ještě nečetli, najdete ho tady. Dnes se vrhnu na den D a vše s tím spojené: jakou jsem prošla přípravou na porod a zda se to úsilí vyplatilo, jaký byl můj porod v Belgii a pak také něco málo k tomu, jak se připravit na šestinedělí doma. Hezké čtení! A kdo jste také rodily v zahraničí, nezapomeňte se v komentářích podělit o zkušenost!

 

Příprava na porod

Řekla bych vám ráda i něco málo k přípravě na porod, se kterou jsem byla velice spokojená. Pokud kurz vede sage femme, pak jsou kurzy jakožto příprava na porod z části hrazeny zdravotním pojištěním (do určitého počtu) či pak soukromým pojištěním. Já absolvovala následující:

Jóga

Jak jsem měla z porodu nahnáno, přihlásila jsem se okažitě na jógu pro těhotné do Ressources Périnatureles v Ixelles. Tohle centrum bylo na půli cesty mezi mojí prací a tehdejším domovem a doporučila mi ho má sage femme. Dům je moc útulně zařízen – v přízemí je jógové studio a prostor pro individuální seance, kde se okamžitě cítíte jako doma, v prvním patře pak společná místnost pro workshopy, kávu a občerstvení. Jógu tu vede lektorka Nancy, která byla strašně fajn. Kurzy jsou pro maximálně 8 maminek a musí se dopředu rezervovat po telefonu nebo online. Každou středu večer po práci se nás tam sešlo něco mezi 6-8 a bylo také milé si popovídat o nástrahách našeho stavu předtím, než jsme se vrhly na relaxační jógové cvičení.  Jóga mě hodila víc do pohody a znovu jsem se naučila klást důraz na hluboké dýchání.  

Hypnoterapie

V centru Réssouces Périnaturelles a u Nancy se mi líbilo natolik, že jsem si v pokročilém stádiu objednala k Nancy i na hypnoterapii, o kterou jsem se déle zajímala. Můj problém s blížícím se porodem byl totiž strach. Strach z bolesti, jelikož jsem věděla, že nechci epidural. Měly jsme asi 4 seance, na kterých si se mnou nejprve Nancy povídala o mém stavu a dávala rady, pokud bylo třeba. Pak jsem se pohodlně natáhla na matraci a poslouchala její povídání, které mi odvedlo myšlení jinam. Člověk se vlastně naučí odvést mysl od procítění bolesti a za mě skvělá zušenost, která když se promění v dovednost, pomůže i jinde než u porodu.

Klasické přípravné kurzy pro páry 

Pak jsem měla klasickou přípravu na porod, kam jsme chodili se Stevenem oba, také v centru Ressources Périnaturelles (ano, fakt to tam miluju!). To bylo takové sezení pro skupinku asi 4-6 párů každé pondělí po dobu dvou hodin, kde nám dve sage femmes (porodní asistentky) vysvětlovaly, jak probíhá porod, jak poznat, že rodím, kdy jet do nemocnice, jak čelit bolesti či jak funguje epidural, a potom co je potřeba vědět o šestinedělí. Tenhle kurz bych určitě doporučila všem, co rodí poprvé – budete mít o porodu lepší představu a lépe si sestavíte svůj porodní plán.

Prenatální fyzioterapie

No a aby toho nebylo málo, v porodnici jsem si ještě dala 4 večerní kurzy na prenatální fyzioterapii, kam jsme také chodili oba. Ve finále to pokrylo zhruba (s menšími rozdíly) to samé, co v Ressources Périnaturelles.

 

Jaký byl můj porod v Belgii

V Belgii si můžete vybrat, zda chcete rodit v porodnici či doma (pokud nejste prvorodička, ty by měly vždy rodit v nemocnici). U porodu můžete mít svou sage femme (porodní asistentku) a doktorku, partner u porodu je samozřejmostí (ba i kladou důraz na to, aby tam byl). Jak jsem již psala v předchozím článku, já rodila v porodnici Hopital Iris Sud v Ixelles a vybrala jsem si ji proto, že podporuje kojení, mají tam vanu a plyn kalinox (pokud nechcete epidural, pak doporučuju toto), a samotná porodnice má velice nízkou míru nástřihů (tenkrát mi doktorka říkala 8%). Obecně se tvrdí, že Ixelles je z veřejných porodnic v Bruselu top. Další dobrá je prý v St. Michel Etterbeeku a pak spíše ty soukromé jako třeba nově otevřená Delta.

A jaká byla naše zkušenost? Nevím, zda mohu říci, že jsem byla spokojená. Do nemocnice jsme přijeli v 9 večer. Přítomná sage femme mě prohlédla a volala mé doktorce, zda mě má v nemocnici nechat nebo poslat zpět domů. Čekali jsme asi 2 hodiny na monitoringu a pořád žádný rozsudek. Zato bolesti se zvyšovaly, ale když jsem jim to říkala, tak mě odbyly tím, že odešla voda a proto je začátek tak bolestivý. Nad mojí hlavou visely digitální hodiny a já je kontrovala snad každých 5 minut a doufala, že to rychle uteče. Kdybych jim tam před půlnocí nezačala lézt bolestma po zemi, pak by nás bývali poslali domu s tím, ať přijdeme ráno (to by se asi miminko narodilo doma nebo v autě…). Když už se bolesti nedaly vydržet, napustili mi dle mého přání vanu v krásné zen místnosti, mohla jsem poslouchat svou hudbu (kdyby mi ji bývali po 20 minutách nevyply aby slyšeli monitoring, který evidentně neuměly dobře zoršifrovat), přítel mohl být celou dobu se mnou (kdyby ho bývaly neposlaly pryč pro věci s tím, že to stejně bude až za pár hodin, nejdřív ráno)… kdyby v moři nebyly ryby nebo jak to je…

Monitoring mi celou dobu kontrolovala jen nějaká studentka a ta sage femme, co měla službu, se za mnou stavila jen proto, že mě slyšela řvát z chodby. Když jsem jim říkala, že jsem změnila názor a že potřebuju epidural, protože jestli tomuhle říkají začátek, tak to jinak nepřežiju. Podívala se na mě podezíravě a že mě radši zkontroluje. Na to vyhrkla 9 cm a pak zavelela „honem ven“! Stihla jsem jen zoufale textnout Stevenovi (který si zrovna ohříval večeři, kterou jsem ještě před tím  než mi praskla voda uvařila), ať okamžitě přijede zpět a šup na sál, kam jsem myslela, že nedojdu v jednom kuse :D.  Normálně cesta z bytu do porodnice trvala vždy kolem 15 minut, ale tu noc byly zavřené tunely, takže když chudák Steven přijel, zaparkoval auto před vchodem do porodnice, ani ho nezamkl a běžel na sál, kde už na seznámení s ním čekala Adelinka, která měla co dělat, aby se z toho všeho vzpamatovala. Stihl ještě přestřihnout šňůru. O pár minut později přišla má paní doktorka, které ti klauni (tak jim Steven říká) dali instrukce, ať nespěchá, že jsem přeci jen prvorodička… takže na tohle belgické řešení porodu no comment z naší strany asi. Ale na druhou stranu si dnes říkáme, že pokud něco mělo jít špatně, pak tohle je to nejmenší a důležité je, že je malá v pořádku!

O tom, co bylo pak, ale mohu psát jen chválu. Miminko mi ihned dali na hrudník, pak ke Stevenovi skin to skin když přišel, a až pak změřili, rychle zvážili a očistili a opět mi ho vrátili. Nechali nás poté za tlumeného světla ve třech na sále asi hodinu a půl, abychom se všichni dobře poznali. Přišlo mi to jako pět minut a už nás vezli dolů na pokoj. A hádejte co, pokoj měl číslo 216, jen jsem se podívala na Stevena a usmála. Ten večer předtím, než jsme odjeli do porodnice hned poté, co jsem uvařila večeři než jsme odjeli do porodnice, jsem měla jít do sklepa pro nějaké krabice. Ptala jsem se Stevena, jaké číslo má ten sklep (v budově je na stovky bytů) a on řekl přesně „myslím 216“, nicméně se mýlil, číslo našeho sklepa bylo tenkrát myslím 81…

Pokoj jsem měla (díky skvělému pojištění od zaměstnavatele) soukromý s lůžkem i pro partnera. Bylo asi půl páté ráno, když nám dali chleba s marmeládou a sýrem, jelikož jsme měli nesmírný hlad. Sestry byly moc milé a vše nám vysvětlili, některá vždy přišla, když jsem ji zavolala a pomohla. Pamatuju si, jak jsem si celou zbylou noc, místo toho, abych spala, jen malou prohlížela a hladila. Nemohla jsem se na ni vynadívat a odtrhnout se od ní… 🙂

 

Po porodu

V porodnici zůstáváte zhruba 2 noci pokud jde vše bez komplikací. Během těch dvou tří dnů si moc neodpočinete. Nejen, že máte vedle sebe ten nejkrásnější zázrak, na který se nemůžete vynadívat, ale od rána vám každou chvíli do pokoje leze buď sage femme s ukázkou nějakých úkonů, pediatrička či gynekoložka, aby vás či malé zkontrolovaly, nebo jídlo či návštěvy. Poslední den se u vás staví fyzioterapeutka, která vás naučí pár poporodních cviků, které vám pomohou dostat ženské tělo brzo do formy, abyste za těch 15 týdnů mohla v plné polní nastoupit do pracovního procesu. ..

Kontrola sage femme u vás doma

V prvních týdnech vás doma jednou či několikrát (dle potřeby) navštíví vaše vybraná či nemocnicí přidělená sage femme, aby vás i miminko zkontrolovala.  Seznam těchto sage femmes vám dají v porodnici při kontrolách a musíte si ji domluvit dopředu. Popřípadě tyto služby dělá ta vaše, kterou jste měly u porodu. Za to nic neplatíte, pojišťovna takových návštěv hradí určitý počet do určité doby. Za sebe mohu říci spíš taková komedie, protože ta mnou vybraná sage femme vše brala na (českou mentalitu) vše na lehkou váhu a moc se jí k nám nechtělo, spíš byla nonstop dostupná na Watsup, kde jsem jí posílala otázky s videi a ona odpovídala.

Pomoc v domácnosti

První tři měsíce máte nárok na příspěvek od pojišťovny (mutuelle) na pomoc v domácnosti od organizace FamilieHulp, kdy vám domu přijde vyškolená paní něco uvařit, poklidit, vyžehlit, nakoupit, pohlídat děcko či pomoct s dalšími úkony v domácnosti. Finančně vás to díky velkému příspěvku od pojišťovny moc nestojí a dost to v prvních týdnech (obzvlášť, pokud  tu na pomoc nemáte rodinu) pomůže.

Návštěvy poporodní fyzioterapie

Od pojišťovny (mutuelle) máte také nárok na několik poporodních návštěv fyzioterapeuta, ke kterému vám dá žádanku vás porodník. Tam vás zkontrolují a ukážou pár vhodných cviků, které můžete provádět od konce šestinedělí, abyste své tělo po těhotenství a porodu dostala opět do formy.

A tady je ještě pár důležitých věcí, které je třeba po porodu zvládnout:

  • během 15 dnů po porodu oznamte narození na úřadě v místě, kde bylo dítě narozené (tam vám také vydají formulář, který budete potřebovat k vyplacení rodinných přídavků a potvrzení pro mutuelle)
  • zažádejte si o rodinné příspěvky pomocí formuláře z úřadu 
  • přihlašte miminko k vámi zvolené zdravotní pojišťovně (mutuelle) pomocí formuláře z úřadu
  • kontaktujte nejbližší stanici ONE či Kindengezien pomocí kontaktu obdrženého v nemocnici se všemi vyžadovanými údaji o miminku – preventivní péče o miminka a děti, kde vám děťátko na požádání zváží, změří a kam se budete muset dostavit na pravidelné kontroly a očkování v prvních měsících (v porodnici by vám měli dát kontakt)

Tak to by bylo asi vše, co mě k porodu v Belgii napadá. Snad se to bude hodit těm z vás, které to tu čeká a kdybyste měli další otázky, neváhejte napsat. Kdo jste si prošel porodem v Belgii, klidně se podělte o zkušenosti, těším se na zpětnou vazbu! A na závěr přeji hodně štěstí a zdravé děti, ať rodíte kdekoli! 🙂

 

You may also like

Leave a Comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..