Ve městě Ica jsme strávili jednu noc především proto, že jsme tu měli naplánované buggy v dunách Huacachina. Ale další aktivitou, kterou jsme si zde vyhlídli, byla prohlídka místních vinic s ochutnávkou zdejšího vína a peruánského národního nápoje – pálenky z hroznů zvané Pisco (určitě znáte Pisco Sour, což je slavný peruánský koktejl na bázi pálenky Pisco, ledové tříště, našlehaných bílků, limetky a skořice). V hotelu nám dohodli taxi průvodce (jak již je v Peru často zvykem – po naší zkušenosti z Paracas jsme na nic nečekali a řekli ano), který nás vezme ke 3 různým producentům: Tacama – průmyslová výroba, Bodega Lazo – artisanální vína a El Catador – něco mezi.
Ve 3 odpoledne pro nás tedy přijel domluvený taxi průvodce a vzal nás na cestu po 3 vinicích kousek za městem. Po cestě nám povídal o svém městě. Ica je velice znečištěné město (jak jsme si ostatně všimli, jezdí tu plno taxi tuk-tuků – takové trojkolky, podobné těm v Asii), které žije hlavně školami, zemědělstvím a cestovním ruchem. A měl pravdu – po cestě jsme viděli univerzitu a postupně znečištěné a hlučné pouštní město vystřídaly pláně zemědělských plodin. V okolí města se daří zemědělství, jelikož je oblast zásobovaná vodou z nedalekých hor. Pěstují se tu plodiny jako mango, melouny, kukuřice, hrášky, avokádovníky, plantany a jiné, z čehož se přibližně 45 zemědělských produktů odsud vyváží.
Tacama
Naše první zastávka byla ve vinařství Tacama. Náš řidič nás předal mladé průvodkyni Katherine, studentce cestovního ruchu. Katherine nám na úvod pustila krátký film, který pojednával o historii domény a jejích majitelích a také ve zkratce o produkci vína. Jména a technické záležitosti šli trochu mimo mě, ale co mě zaujalo je, že se jedná o nejstarší vinici v Peru, odkud se poté vinná réva rozšířila do ostatních států Jižní Ameriky jako Chile a Argentiny. Tacama dnes patří k nejlepším vínům Jižní Ameriky – a jak by také ne, když tu jsou ideální podmínky. Půda kolem města Ica je písčitá a kamenitá, podobající se té francouzské, a klima je velmi variabilní – studený vzduch z And se tu mísí s teplým vzduchem z pouště. Nedostatek deště je vyřešen zavlažovacími kanály a studněmi, které sem přivádí vodu z hor zrovna v období, kdy ji vinná réva potřebuje. Ročně sem jezdí francouzští oenologové na ochutnávání a smíchávání odrůd při vinobraní, které se koná v březnu.
Po krátkém filmu následovala prohlídka výroby. Hned u vchodu do areálu nás Katherine upozornila na hliněné nádoby „botija“, zvané též pisco, ve kterých tu víno zraje 4-5 dní a pálenka 14 dní. Jméno je odvozeno od jejich formy, tj. ptačí zobák (pisco totiž v kečujštině znamená pták). Pálenka Pisco se v Tacamě dělá z 5 odrůd vinné révy.
Prošli jsme si i venkovní část areálu s krásným dvorem, vylezli jsme také do věže, kde se nám naskytl pohled na ty obrovské vinice o 250 hektarech. Ze 100 odrůd vína, které tu zkoušeli, se tu nyní pěstuje na 20-23. Prohlídka poté skončila ochutnávkou vybraných vín a pálenky Pisco a my jsme se pak radostně rozloučili s Katherine a vydali se za našim taxi-průvodcem, který na nás trpělivě čekal u vchodu.
Bodega Lazo
Další zastávka byla u artisanálního producenta Bodega Lazo, kde nás provedl přímo náš taxi-průvodce. Byla to asi nejzábavnější zastávka ze všech tří s nezaměnitelnou atmosférou! Něco, jako zaprášená stará garáž plná bordelu, před jejímž vchodem vás vítají dvě pozlacené sochy Inků. Majitel se prý považuje za přímého potomka Simona Bolívara a jde o vášnivého sběratele, takže je tu mezi sudy s vínem vystaveno plno zajímavých předmětů a vlastně se jedná o jakési mini-muzeum. Našli jsme tu třeba inckou kalkulačku, sošky starých civilizací, truhlu konkistadorů, obrazy se Simonem Bolívarem (kopie?), pozůstatky zvířat – na sudech se válí želví krunýře a čelisti krokodýlů, lidské trofeje a další.
Víno, které tu vyrábí, zraje v soudku zvaném botija nebo též pisco 2 dny a poté se smíchá s pálenkou Pisco. Víno se tu tu degustuje tak, že se ponoří bambusová tyč s naběrákem do hliněného sudu (botija či pisco) a z naběráku se to pak nalije do kelímku a může se degustovat. Jde o dost sladká vína (i když jsou označována jako demi-sec) a díky obsahu pálenky hodně alkoholizovaná. Vyrábějí tu i krém z pálenky Pisco – něco na styl Bailey’s. To už bylo na mě přeslazené až až.
El Catador
Poslední zastávka byla v El Catador – jedinému z těch tří, který byl v našem průvodci. Narozdíl od Tacamy zde používají tradiční peruánský způsob výroby – tj. ne destilační nástroje z Francie, ale dřevěný lis, hliněné a měděné destilační nádoby a trubky vyrobené přímo v místě. Víno tu zraje opět v hliněných nádobách pisco. Zde nám náš taxi průvodce názorně vysvětlil techniku výroby. Viděli jsme i sady – keře vinné révy jsou tu o dost vyšší než třeba ve Francii. Hlavní odrůdou je tu Quebranta.
Nakonec opět následovala štědrá ochutnávka. Jedno z vín, kam se přidává pálenka Pisco, se jmenuje Perfecto Amor, ale přezdívá se mu „baby maker“, tak jsme ho ochutnali, ovšem bez následků ;).
Celá naše exkurze se 3 zastávakami trvala cca 3 hodiny a dozvěděli jsme se hodně faktů a zajímavostí o místním víně a dobře se bavili. Na konci naší exkurze jsme byli hodně připití a hodně jsme se nasmáli. Bylo to fajn a náš průvodce byl super 🙂