Gastro procházka San Juanem aneb Jídlo v Portoriku

Můj první článek o Portoriku bude přesněji o tom, jak jsme projedli San Juanem (omlouvám se těm, kdo čekali něco intelektuálnějšího, momentálně je venku hnusně a tak ze sebe nic lepšího zatím nevyplodím vás nechci trápit fotkama plnýma palem a krásných pláží). První tři dny v Portoriku jsme trávili v hlavním městě San Juan, kde jsme se chtěli pokochat krásnou architekturou španělského koloniálního města a pestrou hudební scénou. No a nebudu vám kecat – zajímalo nás tu také jídlo v Portoriku, jelikož je ve starém San Juanu nemálo dobrých restaurací. Jen tak pro zajímavost, portorikánská kuchyně je vyhlášená jakožto směs několika různých vlivů: španělských, afrických, Taíno, kreolských i amerických. 

A protože jsme chtěli mít vhled do zdejší kuchyně od někoho místního a pár dobrých adres, kde bychom nebyli zklamaní ze špatného jídla, napadlo mě podniknout opět nějakou gastro procházku, kterou jsem poprvé vyzkoušela v Lisabonu a jež mi učarovala. Po kratším bádání jsem kontaktovala Flavours of San Juan Food & Cultural Tours a dohodla si s nimi gastro procházku San Juanem. No a zde je má čestná recenze této 3-hodinové historické a kulturní gastro procházky a doufám, že jejím prostřednictvím vám tak řeknu i něco o portorikánské kuchyni. Jen dodám, že jsem si vyžebrala vegetariánskou variantu této gastro procházky a Seb jako vždy jedl všechno normální, takže tu uvidíte obě dvě varianty (where applicable). Bavte se! 🙂

Varování: Nedoporučuji číst dále, pokud jste předtím nic nejedli… 🙂

Čtěte také: San Juan: barevná směs života, hudby a historie

Gastro procházka San Juanem a jídlo v Portoriku

V půl čtvrté odpoledne jsme se sešli s průvodkyní Luli a ostatními účastníky. Celkem šlo o malou skupinku +/- 10 lidí. Po vzájemném představení jsme se vydali na cestu s 5 zastávkami, kde jsme ochutnali něco kolem desítky jídel, chuťovek a drinků. Luli nám slíbila, že se poté rozloučíme s plnými bříšky a spokojeným srdíčkem. Měli jste vidět úsměv všech účastníků. 🙂 Pojďme se tedy ohlédnout za tím, co všechno jsme si dali dobrého nebo se dozvěděli během této kulturně a historicky poznávací gastro procházky starým San Juanem.

Princesa Gastrobar

Jako první jsme navštívili bar specializovaný na rumy z Portorika propojený s restaurací, která nabízí jídla portorikánské kuchyně z 19. století s karibskou a mezinárodní fusion. Nachází se pod hradbami města v krásné zastíněné zahradě prorostlé stromy, ale málokdo ví, že jde o bývalé vězeňské prostory. Ochutnali jsme tu piña coladu, krokety a pečený lilek.

V rumovém baru nám barman nejprve povídal o různých portorikánských rumech včetně toho, jak a kde se který používá. A co že to Portoriko dalo světu? Kromě zdejší výroby světoznámého rumu Bacardi (který je původem z Kuby, jenže Fidel ho vystrnadil do Portorika) je to popoulární koktejl zvaný piña colada, jež byla poprvé namíchána právě v San Juanu v polovině 20. století s použitím zlatého rumu Don Q. A samozřejmě také došlo na koštování tohoto koktejlu – musím vám říct, že to byla zatím nejlepší piña colada, jakou jsem kdy pila. A když jsem tak koukala kolem sebe, nebyla jsem jediná. 🙂

V té samé restauraci nám ke koktejlu naservírovali i dvě chuťovky: pro normální jedlíky to byly krokety s kuřecím masem, šunkou Iberico a bešamelem a pak pečený lilek v listovém těstě s dušeným kuřecím masem a skořicí (recept na toto jídlo sahá až do roku 1850). Já místo kroket dostala „tostones“ čili placičky z rozmačkaných smažených plantejnů se špenátem, které nebyly špatné, ale nějak mi v těch smažených plantejnech chybělo nějaké ochucení (a to všeobecně kdekoli u této přílohy). Má vegetariánská varianta lilku měla na sobě místo masa zeleninu jako mrkev, fazole aj. se skořicí a medem, což bylo nebesky dobré.

Señor Paleta

Jelikož bylo dost horko, přišla vhod další zastávka v jedné zmrzlinárně, kde najdete nejlepší ručně vyráběné nanuky z ovocných dření ve městě. Mají neskutečný výběr příchutí, ze kterých jsme ochutnali Passion Fruit, ovoce v Portoriku velice oblíbené. Dali jsme si je na jedné terásce, odkud je krásný pohled na přístav a další části města San Juan. Při tom kochání se výhledem nám Luli povídala o tomto krásném španělském koloniálním městě a jeho historii. Přiznám se, že jsem se v tom horku spíše soutředila na to, aby mi tající se šťáva netekla na oblečení, než na vnímání historické vsuvky. 🙂 Nanuky jsou dělané z čerstvého ovoce a pokud je potřeba, do nějakých příchutí se přidává trocha cukru. A jsou opravdu moc dobré a poctivé – přiznám se, že jsem se tam ještě pak poslední den vrátila a dala si kombinaci mango s jahodou.

Cestou jsme míjeli park Parque de las Palomas, kde se scházejí místní i turisté, rodiny s dětmi, starší i mladší a všichni jsou nadšení z množství holubů, kteří se sem slétají. Stačí vstoupit s nějakým zobáním, které koupíte před vchodem, a sesypou se na vás. Osobně bych tam nevcházela bez nějaké pokrývky hlavy, nikdy nevíte.. 😉

Ve starém San Juanu dodnes najdeme uličky dlážděné původními modrými kostkami, které sem byly dovezeny z Evropy na konci 18. století jako zátěž dna obchodních lodí. Modré jsou proto, že byly odlité ze škváry jakožto odpadního produktu při sváření železa. Bohužel jsou postupně nahrazovány novými dlažebními kostkami, a tak těchto krásných modrých ubývá. Najdete je však ještě v Calle Cristo a okolí.

Café El Punto

Café El Punto je malá café restaurace nabízející typická jídla kreolské kuchyně tradičně připravovaná z čerstvých produktů z farmářského trhu. Lidé říkají, že jídlo zde chutná tak, jako by vám ho připravila babička. 🙂 Vchod vypadá spíše jako malý butik s ručně vyráběnými dárkovými předměty, kde nám Luli povídala o symbolice barevných masek, které jsou v Portoriku častou dekorací domácností, zatímco jsme koštovali ceviche/rajčatovo-avokádový salát se sýrem jako vegetariánskou variantu a plněné taštičky alcapurrias.

Ceviche jsou marinované kousky čerstvé syrové ryby. Jde sice o syrovou rybu, leč citronová šťáva obsažená v marinádě ji doslova „uvaří“. I když jím občas rybu, tohle mě nijak neláká, a tak mi připravili vegetariánskou variantu: salát z rajčat a avokáda s jakýmsi sýrem. Nebylo to špatné.

Následovala další typická mňamka, která vám jistě v Portoriku neunikne. Jde o plněné taštičky alcapurrias, neboli něco jako takové portorikánské empanády. Najdete je plněné ledasčímsi – masem, fazolemi, zeleninou – a náplň je obalená jakýmsi těstíčkem ze zeleného banánu či juky. Zatímco ostatní měli tu masovou, ta moje byla plněná pouze ochucenou směsí zeleniny. K tomu tu Luli chodila s pikantní omáčkou, kterou jsem si dala jen na kousek a i tak mi z ní hořela ústa. 

Rosa de Triana

Tato španělská restaurace je zajímavá tím, že ji najdete v budově první městské radnice, a co je zajímavější je, že část stolů je situována v tunelech bez oken, které dříve sloužily jako věznice. Zde jsme si poseděli nějakých 40 minut a dozvěděli se, jak se připravuje asi nejklasičtější portorikánské jídlo zvané mofongo a ochutnali jsme i další klasiku – rýži s růžovými fazolemi. K pití jsme tu dostali vodu a kdo chtěl něco silnějšího, musel si doplatit. My si dali červené víno z oblasti Rioja a další Sangriu, která tu je prý vynikající.

Mofongo si v Portoriku prostě nesmíte nechat ujít jednak proto, že je strašně moc dobré, ale také proto, že ho snadno dostanete na hodně místech. Ale pozor. Ne všude ho mají tak dobré! 🙂 Jde o smažené nezralé plantejny, které jsou poté rozmačkané v dřevěném hmoždíři a smíchané s česnekem a olejem. Vytvaruje se tak z nich jakási hutná koule, do které se udělá díra na maso s omáčkou (popřípadě rybu či zeleninu). Jakkoli to může znít divně, chutná to fantasticky! Bylo to mé první mofongo a přinesli nám ho rovnou v dřevěném hmoždíři, abychom si ho sami utloukli, což byla v celku zábava a dost jsme se u toho nasmáli. No a když jsme měli plantejny rozmačkané a smíchané s česnekovým krémem (och, ta vůně!), přihodili jsme tam kuřecí maso (pro mě zeleninovou směs) v kreolské omáčce. Tohle byl pro mě jednoznačný šampion z celé food tour, a to nás ještě čekalo pár dalších mňamek…

No a ještě jsem nestihla sníst všechno to mofongo, a už nesli zase něco dalšího. Teď přišla na řadu ta rýže s fazolemi. Tady už jsem začínala být celkem najezená, a tak priority vyhodnotily situaci. Fazolky s rýží jsem tedy jen trochu ochutnala a i když to nebylo špatné, mofongo to neporazilo… 

Casa Cortés ChocoBar

No a poté, co jsme byli více než dost najezení, přišel čas na to zakončit food tour už jen něčím sladkým. Casa Cortés ChocoBar je jediný čokoládový bar ve starém San Juanu, kde jsme ochutnali portorikánskou čokoládu ve tekuté i tuhé podobě. Pokud hledáte ve starém San Juanu něco sladkého, nebo prostě kam zajít na snídani či brunch, tohle je „the place to be“.

Chuť horké čokolády se sýrem by mi zůstala utajená, kdybych se nezúčastnila této gastro procházky. V životě by mě nenapadlo máčet tabulkovou čokoládu s čedarem v horké čokoládě. A na to tady přesně došlo… určitě za tím hledej Američana, mě napadlo. Dostali jsme zde čtverečky kvalitní čokolády položené na plátku čedaru a k tomu nám přinesli každému kelímek horké čokolády, ve kterém jsme si tu dobrotu namočili, a ta se nám v ústech jemně roztála. S podivením to byla dobrota – ta kombinace nás dost mile překvapila.

No a jako by to nestačilo, ještě nám k tomu přinesli churros, které jsou sice původem ze Španělska, ale v Portoriku se také hojně jedí. A tak jsme si je namáčeli v té zbylé horké čokoládě a chutnaly mi tu více nežli ty, co jsme jedla ve Španělsku (nebyly tak mastné a navíc ta čokoláda byla opravdu kvalitní a hustá).

Tady jsme se rozloučili s Luli, dali jí nějaké dýžko a odešli si každý svým směrem s plným bříškem a spokojeným srdíčkem, přesně tak, jak nám slibovala na začátku. 🙂

Náš celkový názor

Tahle gastro procházka i úvod do jídla v Portoriku byl naprosto úžasný zážitek pro takové gurmány jako jsme my dva a možná i předčil očekávání. Cenu, kterou za to chtějí, jsme shledali odpovídající. Během 3 hodin jsme se zastavili v 5 prima zařízeních a ochutnali 10 věcí chuťovek, jídel, drinků či sladkého. Nutno dodat, že nám to vydalo jak za oběd, tak za večeři. Jídlo bylo vynikající a kvalitní, adresy jsme si zapamatovali a do některých podniků jsme se jěště vrátili během dalších dní. Vzhledem k tomu, že šlo o jeden z našich prvních dnů v San Juan, přišlo vhod i pár kulturních vsuvek, kdy jsme se dozvěděli něco o historii či architektuře tohoto krásného koloniálního města. Průvodkyně Luli byla moc fajn, mluvila plynně anglicky i španělsky, uměla zaujmout, nadchnout a ochotně zodpovídala dotazy. 

A co vy, kde a co vám v Karibiku chutnalo? Podělte se s ostatními o zážitky v komentářích pod textem! 🙂

Více informací

Pokud plánujete návštěvu Portorika a rádi byste podnikli stejnou gastro procházku v San Juanu a pronikli tak do tajů výborného jídla v Portoriku, pak se jukněte na stránky Flavors of San Juan Food & Culture Tours, kde najdete více informací o různých druzích gastro procházek, ceny, i možnost rezervace.

Líbilo se? Sdílejte!

Líbil se vám článek? Pak ho nezapomeňte sdílet na sociálních sítích nebo si ho uložte na Pinterest pro pozdější využití!

Disclaimer: Společnost jsem kontaktovala s tím, že by recenze této gastro procházky byla přínosem pro čtenáře mého blogu a oni souhlasili výměnou za 2 volné lístky. Předem bych ráda zmínila, že jde pouze o názor můj a mého přítele a o naše subjektivní hodnocení jakožto náročný všejedlík a celkem náročná vegetariánka. Veliké díky patří Flavours of San Juan Food & Cultural Tours za jejich vřelé hostění a přizpůsobení mým stravovacím návykům. Další díky pak patří naší průvodkyni Luli, která nám dala plno užitečných tipů a nadšeně a energeticky nás provedla starou částí města.